Asterix a Obelix se vrátili ke své původní, komiksové podobě, která jim sluší nejvíc.

Hra potěší především atmosférou a grafikou, hratelnost se bohužel po několika kolech začíná zlehka vytrácet - postavy se nevyvíjí, nezískávají žádné nové pohyby či vlastnosti, jen se mění kulisy fackované, která na druhou stranu srandovní je, pořád to je Asterix a Obelix. Příběh není ucelený, spíš se jedná o seriálovou podobu, kdy každá epizoda má svou osnovu. Navíc je vyprávěný pouze pomocí statických obrázků a trochou textu.

Celkově mi hra paradoxně přijde vhodnější pro nové, malé hráče, než pro pamětníky, na které by se mohlo zdát, že primárně cílí.

Tak tohle byl retrovýlet jako blázen!

Jakmile jsem před rokem zjistil, že se chystá nová hra s ninja želvami, okamžitě jsem zbystřil. Tahle parta mě na začátku devadesátek bavila v televizi i v komiksech víc než dost a zrovna jsem naskočil na nostalgickou vlnu a taky se trochu víc vrátil k hraní. K tomu jsem následně zjistil, že hra bude mít recyklovanou znělku z původního seriálu, kterou přezpíval Mike Patton, moje veliká srdcovka - cíl byl jasný, tohle je třeba vyzkoušet.

Hned po zakoupení a instalaci mě hra po asi půlminutovém úvodu vrhla rovnou do akce. A o té jediné to je. Nic jiného jsem od ní ovšem nečekal, takže vše je v pořádku.

Postavy používají různá komba, jak se sluší a patří, a každá má kromě vlastních pohybů i různé úrovně dosahu, síly a rychlosti, nicméně rozdíl jsem nijak markantně nepocítil. Délka levelů je tak akorát, stejně tak obtížnost - na konci každého kola je nějaký více či méně známý boss (Rocksteady, Bebop, Trhač, Krang, Baxter Stockman...), který má svůj unikátní styl boje, a tudíž na každého platí (trochu) jiná strategie.

I přesto, že je to hra víceméně jednoduchá a dá se říct, že pořád dokola o tom samém, bavila mě po celou dobu, ba dokonce jsem ji po dohrání hned začal znovu od začátku za jinou postavu. Multiplayer zvedá zábavu ještě o level výš a korunu všemu nasazuje geniální soundtrack, který mimo jiné vyšel i na vinylu - nemůžu jinak než jak soundtrack, tak hru rozhodně doporučit.

Prehistorik byl jednou z prvních her, které jsem na PC hrál - hned vedle Prince z Persie a letních a zimních olympijských her. Moc nerozumím výtkám ohledně obtížnosti - tento první díl jsem dohrál skoro pokaždé až do konce. Naopak, druhý díl mi přišel podstatně těžší a nutno říct, že mě ani už tolik nebavil, a to především kvůli přepálenosti grafiky a celkového zpracování. Jednička byla příjemně roztomilá, tak akorát dlouhá a jasná. Ze srdce rád na ni vzpomínám, občas si ji zahraju a dokonce i vlastní děti si ji zamilovaly.