Jsou hry, na které se podíváte, a hned Vás napadne: "To je ale blbost!" A přesně takovou si připravil Kwoky v rámci turnaje DH Masters. Nejprve jsem nechápal, proč nás něco takového vůbec nutí hrát. Jednoduchá skákačka, kdy musíte v rámci každého kola splnit své životní posláni a nechat se sežrat. člověk si hned připadal jako sameček od kudlanky...
Jenže za jednoduchou premisou se skrývá skvělá práce s gravitací, překážkami a designem. Po pár kolech už jsem neproklínal Kwokyho kvůli tomu, že zvolil tuhle hru, ale své prsty protože nezvládaly mačkat klávesy dostatečně přesně a já zoufale vyhlížel každý checkpoint. A to tuhle hru vyzdvihuje z průměru - nikdy nefrustruje dlouho, a i pokud se zaseknete na delší dobu, dobře víte, že za tu chybu, která vás nutí příslušnou stále část opakovat můžete jen a jen vy. A nikdo se přece nechce nechat porazit takovou jednoduše vypadající hrou...
Jenže za jednoduchou premisou se skrývá skvělá práce s gravitací, překážkami a designem. Po pár kolech už jsem neproklínal Kwokyho kvůli tomu, že zvolil tuhle hru, ale své prsty protože nezvládaly mačkat klávesy dostatečně přesně a já zoufale vyhlížel každý checkpoint. A to tuhle hru vyzdvihuje z průměru - nikdy nefrustruje dlouho, a i pokud se zaseknete na delší dobu, dobře víte, že za tu chybu, která vás nutí příslušnou stále část opakovat můžete jen a jen vy. A nikdo se přece nechce nechat porazit takovou jednoduše vypadající hrou...
Pro: Jednoduchá a líbivá grafika
Proti: doplněná o lobotomickou hudební složku.