Již dlouho si říkám, proč jsem vlastně na ME nikdy nenapsal komentář, když vlastně tato hra u mě odstartovala nové hobby. Stejně jako kdysi Indiana Jones u mě odstartoval zájem o archeologii (mě znalosti v oboru o dinosaurech jsou vcelku překvapivé), díky seriálu Big Bang Theory jsem byl dokonce přijat na Mat-Fyz na aplikovanou fyziku (zajímám se totiž o astrofyziku podobně jako Rajesh) a díky této hře jsem se začal věnovat freerunningu a zůstal jsem u něj přes 4 roky. Dnes již sice nemám žádně prostředí pro trénink z důvodu přestěhování se do Plzně, ale na mou oblíbenou First Person plošinovku si čas najdu vždy.

U této hry mi nikdy nešlo o příběh. Sice zpočátku jsem byl zvědav jak hra dosáhne svého konce, ale to byl vedlejší cíl. Můj primární cíl byl, že se s postavou Faith, do které jsem se vžil prakticky ihned pokusím o krásně čistý průběh městem. Zpočátku když jsem byl ještě amatér, byla u mě hratelnost dosti kostrbatá, protože jsem většinou využíval pouze šplhání a nikdy jsem se neuchyloval ke více kaskadérským kouskům ( např. wall run), což mnohdy o hodně zkrátí cestu a ve hráči zanechá pocit zadostiučinění, jak úsek suprově zvládl. Později už jsem si hru tak vycvičil, že jsem zřídkakdy pustil klávesu W a jel jsem bez škobrtnutí od začátku do konce. Začal jsem využívat 180 stupňovou otočku, wall run, a hledal co nejvíce výzvové cesty k mému rudému cíli.

Ano rudá, tu barvu jsem vždy viděl rád, člověku to vždy dodalo energii, když našel ony červené objekty, které vedou ke správné cestě. Velice zajímavý tah od DICE. Hru jsem si párkrát troufl zahrát i bez této vize. A to už je opravdová výzva pro hráče, kteří ME dohráli skrz na skrz. Bez vize se již opravdu vyblbnete a užíváte se tu volnost běhu po střechách. Hra se jednoduše ovládá, na všechny pohyby si vystačíte se třemi klávesami (vyjma myši, ta spadá pod samozřejmost, stejně jako WASD). Pohybů je také dost, hra proto neupadne do stereotypu, že celou úroveň překonáte s využitím skoků mezerníkem.

Za další bych zmínil prostředí, které je famózní. Je nádhera, když se v nějaké hře můžete podívat do dáli aniž by se postupně muselo načítat pozadí. Zde vidíte okamžitě co kde stojí a je vidět, že tuto práci zastal neuvěřitelně šikovný designér. Nenajdete totiž dvě stejné budovy každá vypadá jinak anebo aspoň na ní najdete více objektů. Interakce s prostředím je tu taky a to díky té červené vizi, kvůli které to okolí vnímáte a nesunete se bezhlavě vpřed. Grafika je vskutku úchvatná, díky PhysX dokonce výtečná. Každý objekt je vymodelován do detailu, takže když se k němu přiblížíte nestane se, že je holý nebo rozmazaný. Například při šplhu po okapu vidíte odlesk slunce a co víc všimnete si, že ten okap vypadá jako kdyby ho někdo obrousil a pak natřel červeným Balakrylem, to je obdivuhodné, co zde dokázali.

Další věc, která hře dodává šťávu je pohled na své vlastní nohy, je velmi málo her, které toto mají. A zde to navíc vypadá vážně dobře (bez toho si to vážně nedokážu představit). Velká výhoda je v tom, že při dlouhém přeskoku se můžete podívat když přesně se máte odrazit a nemůže se tedy stát, že skočíte brzy anebo pozdě. Navíc při loadingu ve výtahu, je to jediná věc, která vám ten dlouhý pobyt uvnitř trochu zpříjemní.

Nakonec zmíním opravdu luxusní soundtrack, který tuto hru vyzdvihuje ještě výše. Lisa má neskutečně nádherný hlas a znělka se opravdu moc povedla. Ostatní songy, které většinou hrají při rychlých akcích dobře povzbuzují a dodávají té dané situaci šťávu.

Hra, která splnila mé nejdivočejší sny.