Poté, co mi Steam ukazuje přesně 400 odehraných hodin a hra necelých 16 dní čistého času si dovolím napsat komentář k prozatím poslednímu ročníku této, zejména v Británii, extrémně populární série.

Sports Interactive jsou mistři ve svém oboru, potvrzují to každý rok, když vydávají na podzim nový díl Football Manager a hra pravidelně sbírá devítková hodnocení. Letošní ročník není výjimkou. Předem upozorňuji na fakt, že jsem po loňské výborné zkušenosti s hraním přes LAN definitivně rezignoval na singleplayer , takže moje zážitky jsou ještě umocněny tím, že hrajeme s kamarádem ve stejné lize a navzájem si takříkajíc „lezeme do zelí.“

Vývojáři pro letošní ročník slibovali zase několik stovek vylepšení, ať už se jedná o kosmetické úpravy nebo třeba o zlepšené tiskové konference a hlavně vylepšený zápasový engine. Nutno podotknout, že většina z proklamovaných slibů byla skutečně splněna. 3D zápas vypadá lépe, než kdy předtím, rozhovory s mužstvem jsou na skvělé úrovni (nově můžete promlouvat hromadně k obráncům, záložníkům i útočníkům, což přijde vhod třeba přitom, když se vaší obraně nevyvede zápas a vy nemusíte u každého obránce zvlášť naklikávat, že nejste spokojeni s výkonem, ale dáte to hromadně – skvělá věc). Interface je zase o něco intuitivnější (každý rok si říkám, že už tam není co vylepšovat a podívejme), i když k němu jednu výtku mám (viz. níže), hra je zase o něco přístupnější pro nováčky, ale zároveň zůstává výzvou pro zkušené harcovníky série, atributy a potenciál hráčů jsou opět přesnější. Dá se také zvyšovat prestiž ligy, takže když po pár letech vyhrajete s českým týmem třeba Ligu Mistrů, tak do ligy budou přicházet lepší hráči.

Co se mi nelíbí, je to, že fráze při tiskových konferencích zůstávají už několik let stejné a já je naklikávám pomalu poslepu. Tady už by to vážně asi chtělo nějakou změnu. Nepotěšilo mě také to, že když najedu na profil hráče a poté třeba historii, tak se musím vracet zpět do sestavy více kliknutími, protože se to nejdřív vrátí na úvodní stránku hráčova profilu (funguje to, jako když jdete zpět v internetovém prohlížeči). V minulých ročnících hra pochopila, že se zřejmě chci hned vrátit na celou sestavu a okamžitě mě tam hodila. Klasikou zůstává, že v den vydání je hra docela dost zabugováná, naštěstí nejzávažnější bugy řeší patch, který vychází cca týden po vydání (vývojáři hru patřičně hýčkají a z původní verze 12.0.0. je momentálně 12.2.2., která samozřejmě obsahuje i aktualizovanou databázi se zimními přestupy). Chybám se nevyhnula ani lokazlizace (např. zpracování=chytání, takže u atributů je dvakrát chytání, ale dá se stáhnout z internetu upravená verze), ale to je vzhledem k tunám textu celkem pochopitelné. Jenže to je, co se výtek týká, asi vše a já celkově nemohu nic jiného, než chválit.

Football Manager je hra s nekonečnou trvanlivostí (tedy alespoň do vydání dalšího dílu) a pro fotbalového fanouška znamená asi tolik, jako pro kované stratégy legendární Civilization. Jsem velmi zvědavý na příští ročník a opět své peníze věnuji Sports Interactive (a distributorovi) velmi rád.

V prvé řadě je třeba upozornit, že tento díl je naprosto odlišný od všech předchozích. Někdo tuto změnu vnímá kladně, jiný zase záporně, všem se prostě zavděčit nedá. Já jsem ze začátku k pátému dílu série se Samem Fisherem taky nepřistupoval dvakrát optimisticky. Zejména proto, že hráčské přivítání nebylo zrovna přívětivé (na druhou stranu byly všechny magazínovské recenze pozitivní). Sluší se taky podotknout, že celou sérii jsem si střihl za tyhle prázdniny, takže mám všechny díly v čerstvé paměti. Conviction rozhodně není nejlepší díl v sérii, co si budeme nalhávat (tím pro mě je bez debat Chaos Theory). Conviction ovšem je svěžím větrem (co větrem, změny se rovnou dají označit za průvan) v sérii, která ho už nutně potřebovala. Přece jenom dostat popáté prakticky tu stejnou hru, akorát se změněnými lokacemi, novým příběhem (který doteď nikdy nehrál důležitou úlohu) a trochu vylepšenou grafikou by už asi kladně přijato nebylo. Proto Ubisoft několikrát hru předělával (bohužel, přes dlouhý vývoj je hra krátká, což je nepochybně škoda) a nakonec vydal docela kontroverzní produkt a bylo jen na hráčích, jak se k tomu hodlají postavit.

Ubi ubralo stealth prvky, přidalo na akci, vzalo night- a thermalvision a ze Sama udělali chlápka, který je zničený životem a vůbec nepřipomíná toho Sam Fishera z prvních dílů. Prostě Samovi zabili dceru a jemu se do ničeho nechce. Story mi přišla hodně zajímavá, člověk si už pak nebyl ani jistý, komu vůbec může věřit. Ne, že by to bylo něčím originální, ale prostě je to tak zpracované, aby vás to vtáhlo co nejhlouběji do děje – ať už jde o promítaní úkolů na zeď, o různé flashbacky nebo zajímavé cutscény, hra vás prostě na začátku vcucne a vy hrajete a hrajete a toužíte zjistit, kdo je na vaší straně a komu bude třeba prohnat kulku hlavou (a to doslova). Tady bych ale měl menší výtku: Hra počítá s tím, že v Double Agentovi zemřel Lambert, což je škoda. Na druhou stranu, kdyby Lambert žil, tak můžou dělat úplně jinou variantu hry.

Gameplay se změnil od základů. Zapomeňte na všechny dosavadní Splinter Celly. Tady se střílí a to hodně. Ze hry zmizely nenásilné cesty, kdy jste se mohli nepříteli úplně vyhnout (pár jsem jich sice našel, ale nevyužíval jsem je). Zmizel výslech osob (teda u řadových vojáků, výslech důležitých osob se mi hodně líbil), hledání kódů, hackování,… To vše ustoupilo rychlejší a zběsilejší hratelnosti, která má ovšem také svoje kouzlo a mně třeba tenhle styl hraní sedl daleko více, než stealth operace za dne v Double Agentovi. U nepřátel musím dát za pravdu Tomanovi. Časem mi začalo lézt na nervy, jak Sama ani ještě nezhlédli a už pořvávali „you´re dead Fisher, that´s Fisher,…“ Je to škoda, protože rozhovory u nepřátel v předchozích dílech byly skvělé. Novinkou je také upgrade zbraní (neuškodí) a hlavně Mark & Execute, kdy označíte nepřátele a pak je stiskem jedné klávesy popravíte. Jak se mi tato funkce z videí moc nepozdávala, tak v praxi si ji nemohu vynachválit. Hodí se hlavně v druhé polovině, která už je dost akční (možná až trochu moc) a vy kolikrát nemáte šanci se někam stáhnout, tak zrovna v takovéto momenty vás Mark & Execute uchrání před smrtí, případně se dá využít i k tiché likvidaci více protivníků stojících blízko u sebe.

Grafické zpracování je hodně solidní, nejedná se sice o nic neviděného (rozhodně vám z toho nespadne čelist jako třeba u Chaos Theory v době vydání (to navíc i dnes vypadá skvěle)), ale určitě nikoho neurazí. Zajímavě je zpracována situace, kdy vás nepřítel není schopný vidět. Barvy ve hře potom nahradí černobílá (osobně jsem s tím problém neměl, ale někdy jsem si třeba nevšiml alternativní a ne tak přímé cesty zrovna díky tomuhle). Hra je taky dost rozmanitá, co se lokací týče – továrny, Washington, Bílý dům, Irák, atd. Ozvučení je taky velmi slušné, o dabing Sama se opět postaral skvělý Michael Ironside, jehož dabing je ozdobou každého dílu této série.

Kromě výše zmíněných negativ a pár frustrujících momentů (které byly ale spíš způsobeny mou zbrklostí) hře prakticky nemám co vytknout a největším zklamáním tak zůstává krátká hrací doba (jsem hlavně potěšen, že se ve hře nenacházejí technické bugy, jako v případě Double Agenta, kdy mi prakticky znemožňovaly dohrání hry) a nejasná budoucnost série.

Tak jsme se všichni příznivci virtuálního fotbalu dočkali. Tedy, skoro. Tolik opěvovaná verze FIFY z „next-gen“ konzolí se konečně dostavila na osobní počítače. Byla by chyba ovšem otvírat šampaňské předčasně, protože nebylo by to EA Sports, aby v tomhle nebyl háček. FIFA 11 je takovým meziročníkem. Meziročníkem, kdy si EA připravuje půdu pod nohama pro plnohodnotný port konzolové verze (FIFA bude stejná na všechny tři hlavní platformy). Co to znamená pro běžného hráče? FIFA 11 PC je mix konzolové FIFA 10 a FIFA World Cup 2010 (tedy, většina prvků je z přebrána z FIFA 10). To ovšem vůbec není špatná zpráva, protože FIFA 10 i World Cup 2010 byly skvělé fotbalové hry, kterým Konami se svou sérií nezvládá konkurovat.

Jelikož jsem měl s Fifou na konzolích zkušenosti (hrál jsem FIFA 10 u kamaráda na Xboxu 360), tak pro mě první spuštění nebylo velkým šokem, ale příjemným zjištěním, že EA dostála slibům a skutečně portovala svou slavnou next-gen Fifu, i když se jednalo o rok starou verzi (na druhou stranu hráči, kteří konzolovou Fifu nikdy nehráli, museli být naprosto šokováni, protože skok to byl vskutku masivní). I přesto, že se na počítače nedostali vychytávky jako Personality+ nebo Be a goalkeeper se jedná o fotbalovou hru, která předběhla konkurenční Pro Evolution Soccer 2011 o parník (a to je co říct, když uvážíme, že se jedná prakticky o rok starou hru) a to jak dojmem z fotbalu, tak atmosférou (můžete mě obvinit, že jsem zaslepený FIFA fanboy, ale do vydání FIFA 11 jsem hrával pravidelně Pro Evolution Soccer a na Fifu akorát nadával).

Najde se samozřejmě pár nepříjemností. Např. padání hry v kariéře po zápase, při každém zapnutí hry odklikávání vámi zvoleného jazyku, souhlas s autosavem, přihlášení na váš účet, nepříjemné přehrávání replayů, pokud nevlastníte ovladač s citlivými trigery (jako např. xbox 360 controller), rozhodčí se někdy špatně vyspí, apod. Na druhou stranu ale dostanete fotbal, který má bohaté licence (licence na Ligu mistrů přijde v letošní verzi), skvěle vybalancované rozdíly mezi silnějšími a slabšími mužstvy (taktika CPU se dynamicky mění v závislosti na vývoji zápasu) a co je nejdůležitější, budete mít skvělý pocit z předváděného fotbalu, hlavně pokud si nastavíte manuální přihrávky, střely a centry. Potom úplně padá tvrzení, že každý zápas Fify se odehrává podle šablony. Český komentář soudit nebudu, zkoušel jsem ho ve starších ročnících a pokaždé jsem se vrátil k anglickému, který mi přijde o několik tříd lepší.

A malý bonus na závěr. EA letos slavnostně oznámili, že PC verze bude naprosto totožná s verzí pro Xbox 360 a PS3. Takže PC hráči nebudou okradeni o Impact engine, tactical defending, či oblíbený online režim FIFA Ultimate Team (+ věci z konzolové 11ky). Fotbaloví fanoušci se rozhodně mají na co těšit.