Jak začít. Je znát, že první rozšíření hry Blood nemá na svědomí Monolith. Úrovně jsou většinou delší, krásně navazují jedna na druhou a také skladba jednotlivých prvků je jiná. Ať už se to týká rozmístění nepřátel, vysázené vegetace nebo umístění munice či secretů, všechno je tak nějak odlišné a přitom hodně povědomé, protože žádné nové zbraně nebo nepřátele Cryptic Passage nenabízí.

Hratelnost je také dost podobná, až na pár věcí, které mi vadily téměř celou dobu, kterou jsem ve hře strávil. Páčky nebo tlačítka potřebná ke zpřístupnění některých místností jsou často až nesmyslně dobře schovaná a místy jsem tak bloudil daleko více, než v původní hře. Tohle lze akceptovat u tajných míst, ale ne u takových, která jsou potřebná k dalšímu postupu.

Že se po sebrání klíče zjeví řada nepřátel, schovaná za posuvnými zdmi beru, ale že se nepřátelé objeví i na již vyčištěných místech, přes něž se s právě získaným klíčem musím dostat ke dveřím se správným znakem, to už teda ne. Navíc se občas nějaký ten dobrák náhodně odnikud teleportuje za má záda i když neseberu vůbec nic. Minimálně na jednom místě jsem si to několikrát ověřil, a to je teda něco, co zde nemá co dělat.

Za nejlepší úroveň považuji jednoznačně tu na parníku a naopak nejhorší je dle mě knihovna, kde jsem bloudil snad úplně nejvíce. Ostatní mapy jsou takový průměr a bavil jsem se při jejich procházení vcelku dobře. Všichni staří známí bossové, které musím na samotném konci zdolat (mimo Tchernoboga), jsou fajn a někteří navíc útočí ve dvou, což je celkem výzva. Teď si dám Plasma Pak, jako poslední epizodu Fresh Supply kolekce, a pak zas něco méně intenzivního, abych mohl trochu zvolnit.