Tak povedené prolnutí fantasy a sci-fi jako má Albion se jen tak nevidí. Navíc má v tom tkví ještě jedna výhoda oproti jiným hrám - ve fantasy světě jste zde cizincem, teprve ho poznáváte a oni vám ho ukazují. Ne jako jidne, kde jste někam vrženi a teprve poznáváte to, co by měl vlastně váš hrdina nebo parta už dávno vědět. A v kolika hrách najdete xenobiologa, který komentuje a vysvětluje fantasy svět? :)
V klasické fantasy hře máme gobliny, troly, draky, kostlivce, upíry. Jakto že v Albionu je to jinak a přesto to není na škodu? Albion má svá specifická monstra, jsou to především divoká zvířata, jsou součástí přírody a nenapadají vás proto, že jsou to zlá stvroření, pro ně představujete kořist a potravu. Nevznikly magickou cestou, ale Darwinovym přírodním výběrem.
Další plusy: boj řešený šachovnicí, množství atributů, které každý charakter má, rozdílná a propracovaná osobnost členů party, rozlehlé a přesto ne nudné dungeony, zajímavá a rozmanitá kouzla, která se zlepšují používáním, v inventáři se hraje jak na místo, tak na váhu, zlato je těžké a nelze ho nosit příliš mnoho, veliké množství skrytých spínačů a pokladů a především ohromné množství textu, což by správná rpg adventura měla mít.
Ne tak dobré mi připadaly zvuky, které na svoji dobu má Albion celkem na primitivní úrovni. Další zápor je závěrečné podzemí Toronta. Sci-fi toronto nevypadá ve 3D modelu již tak dobře jako předešlé fantasy dungeony. Boje jsou zde už jen o tom samém, jsou spíše otravné a ani tak těžké a kromě soubojů je to již jen nudné opakování toho, co bylo v úvodu hry a při první návštěvě Toronta v Umajo desert.
Trochu to vynahrazuje zavěrečné přemlouvání ochranky a samozřejmě záverečné video, které opravdu stojí za to dojet Albion do konce. Ale ještě jedna věc mě tady trochu zklamala - Ned je téměř nesmrtelný a zabíjí na jednu ránu, ve hře ho ani nemáte zabít, ale když se opravdu snažíte, tak po zdlouhavém boji ho porazit jde, jenže na hře se to nijak neprojeví, neškodila by nějaká odměna třeba v podobě skryté videosekvence.
Ikdyž znám Albion nazpamět i po zpátku a nemůže mě již nic překvapit, přesto mám čas od času nutkání si ho zase zahrát. Mé hodnocení je tedy 95%.
V klasické fantasy hře máme gobliny, troly, draky, kostlivce, upíry. Jakto že v Albionu je to jinak a přesto to není na škodu? Albion má svá specifická monstra, jsou to především divoká zvířata, jsou součástí přírody a nenapadají vás proto, že jsou to zlá stvroření, pro ně představujete kořist a potravu. Nevznikly magickou cestou, ale Darwinovym přírodním výběrem.
Další plusy: boj řešený šachovnicí, množství atributů, které každý charakter má, rozdílná a propracovaná osobnost členů party, rozlehlé a přesto ne nudné dungeony, zajímavá a rozmanitá kouzla, která se zlepšují používáním, v inventáři se hraje jak na místo, tak na váhu, zlato je těžké a nelze ho nosit příliš mnoho, veliké množství skrytých spínačů a pokladů a především ohromné množství textu, což by správná rpg adventura měla mít.
Ne tak dobré mi připadaly zvuky, které na svoji dobu má Albion celkem na primitivní úrovni. Další zápor je závěrečné podzemí Toronta. Sci-fi toronto nevypadá ve 3D modelu již tak dobře jako předešlé fantasy dungeony. Boje jsou zde už jen o tom samém, jsou spíše otravné a ani tak těžké a kromě soubojů je to již jen nudné opakování toho, co bylo v úvodu hry a při první návštěvě Toronta v Umajo desert.
Trochu to vynahrazuje zavěrečné přemlouvání ochranky a samozřejmě záverečné video, které opravdu stojí za to dojet Albion do konce. Ale ještě jedna věc mě tady trochu zklamala - Ned je téměř nesmrtelný a zabíjí na jednu ránu, ve hře ho ani nemáte zabít, ale když se opravdu snažíte, tak po zdlouhavém boji ho porazit jde, jenže na hře se to nijak neprojeví, neškodila by nějaká odměna třeba v podobě skryté videosekvence.
Ikdyž znám Albion nazpamět i po zpátku a nemůže mě již nic překvapit, přesto mám čas od času nutkání si ho zase zahrát. Mé hodnocení je tedy 95%.
Dungeon Keeper 2
Pro: Příběh, šachovnice pro boje, nutnost přemýšlet, outro, kouzla, propracovanost
Proti: Podzemí Toronta, zvuk