Spec Ops: The Line. Asi jedna pro mne nejsilnější hra co jsem do této doby hrál. Ačkoli píši spíše o konzolové verzi. A proč pro mě byla vlastně ,,silná" ? Díky poselství které bohužel ne každý najde.

Když se budete dívat opravdu pozorně kolem sebe a tak dále tak si můžete všimnout spoustě zvláštních věcí. Ku příkladu obrázky na zde mají vydloublé oči. Ale jen na místech kde se udál nějaké to zabijení. Další věcí je to že hlavní hrdina Walker je zřejmě mrtví. Proč si to myslím? Kvůli jeho větě kterou pronesl když jste byly ve vrtulníku. Další věcí jsou iluze. Jako Konradova fotografie na billboardech a další. Nebo nápis na budově ,,Hell" Dubai má být pro Walkera osobní peklo kterého si však všimnete až na konci. Na konec vám začne vrtat hlavou ,,Bylo tohle vůbec skutečné?" Sám odpověd neznám. Další věcí je obrazovka která se trochu sbělá pokaždé když Walker řekne nějakou lež. Co se týče těchto věcí tak bylo vše perfektně kryté, a pokud projdete celou hru za jediný den budete nadopovaní jak skvělé to bylo.

Ale vzpomenete si na ty civilisty které jste zabily pomocí bíleho fosforu. Ale pořád sis to užil ne? Bavilo tě zabíjet ty lidi kteří chtějí přežít, všechny ty bezbranné a nevinné lidi. Ano Bavilo. Víc než kdykoliv předtím. A také jste zabily vojáky kteří se snažily lidem pomoct, na to nezapomínejte. Všechno je vaše chyba.

Právě na to hra naráží. Že postupně se měníte v monstrum a hráči to vlastně ani nevadí protože jsou zvyklí na hrdinské stereotypy ve střílečkách. Hrdina má vždy pravdu, jeho úsudek je vždy správný, dělá jen co je správné, všechny zachrání.. NE! Poselství hry je to že by lidé měli u her více přemýšlet než jen chodit a střílet do všeho co se pohne. A že jediná možnost jak vlastně zastavit hraní hry která ve vás vzbuzuje pocit viny, je to že hru přestanete hrát.

Hra nabitá spousty negativních prvků. Morální možnosti a skvělá atmosféra kterou doplňoval líbivý Soundtrack. Užil jsem si každý kousek téhle hry a za to se cítím blbě. Proč? Protože jsem udělal přesně to co kritizuji. Zabíjel nevinné. Tato hra opravdu zanechá silný dojem, pokud je pochopená dobře.

Ladies and Gentleman, Welcome to the Dubai

Tato hra zůstala mou největši srdcovkou už od dávné doby. Není moc co říci protože většinu věcí popsali kolegové.

Zmíňku si určitě zaslouží příběh, hra se odehrává před prvním dílem. Příběh je skvěle poskladaný a dramatický do poslední mise, zkrátka máte pocit jakoby jste byly ve filmu. Hratelnost je skvělá ale je pravda že když vyjdete do dveří několikrát za sebou tak vás ti samí démoni začnou nudit.

Hádanek není ve hře mnoho ale i tak vám někdy dají čočku zvlášt když nevíte co vůbec dělat. Někteří bossové jsou pěkné mrchy jako nevan. Ale opravdu nejlepší boss je asi Virgil, v žádné bojovce jsem nezažil tolik adrenalinu jako proti virgilovi hlavně když hrajete na dante must die.

Kostými jsou další věc, mimo zakladního danteho taky máte danteho z prvního dílu a dokonce máte i Spardu, Virgil zase má z prvního dílu Nelo Angelo kostým. Dovoluju si říct ještě na konec jednu věc a to je problém s kamerou.

Spusta lidí říká že má problém s kamerou přitom žádné nejsou. Stačí když stisknete P a kamera se natočí za danteho, potom nemáte problém.

Dovolte abych se na tuto hru podíval očima fanouška devil may cry. Tato hra byl naprostým sklamaním, hned vám povím proč. Tato hra měla být pro nováčky a proto je to taky tak jednoduché i na Dante must die obtížnost. Vaše streaky už nenaskakujou podle toho jak si vedete ale podle toho jak se vám daří uhýbat. Další věc co mě sklamalo danteho devil trigger, nudný a přitom je pomalu silnější než v jiných dílech. To nejhorší na celé hře bylo asi to jak si tvůrci pohráli s postavami.

Dante není už ten týpek s nabušenýma pistolemi a bílými vlasy ale černovlasý idiot se špuntovkama. Vergil Danteho bratr který nikdy nepoužíval zbraně a bojoval se ctí je nyní je podlý hajzlík který střelí těhotnou démonku do břicha kde je démoní dítě.

Asi nejhorší částí je příběh. Sparda zůstal démonem avšak jejich lidská matka již člověkem nezůstala. V tomto světě je Anděl. Dante a Virgil jsou Nephilimové (na půl démon na půl anděl). Místo svůdné Trish nebo lovkyně démonů Lady tu máme neschopnou Kat.

Nyní k dobrému. Hudba vás napumpuje do akce takže se vám chce prostě rozsekat všecko co vidíte. Grafika je pěkně barevná a má pěkně vykreslené stíny. Svět je trochu spíše jako s pohledu Anonymous. Vše ovladají media a lidí mají vymazané mozky ( né že by to nebylo tak i ve skutečnosti)

Je odporné už jenom to že se do nazývá DmC. Pokud si chcete zahrát OPRAVDOVÝ DMC tak si zahrajte starší díly. 3 patří k mým nejoblíbenějším a ještě dnes ji hraju i když to je dlouhá doba. Můj komentář může být chaotický omlouvám se za to. Každopádně naštván opouštím tuto šílenost a vracím se zpět ke starým dílům které byly, jsou a budou klenoty které tato hra nemůže porazit. Dávám jí tedy z mého hlediska 35%