Hru jsem dohrál již po třetí a můžu říct, že každý průchod hrou byl docela odlišný od těch ostatních. Questy jsem dělal jinými způsoby, vymýšlel nové taktiky atd. Je to dle mého další vynikající práce od Dana Vávry, který si tuhle myšlenku prosadil u všech lidí i přesto, že se mu dost házeli klacky pod nohy. Hra je těžká hlavně pro první průchod. Trvá dlouho než si zvyknete na soubojový systém (ještě teď mě občas překvapí). Trvá dlouho než se naučíte střílet s lukem (jestli se to vůbec naučíte). Trvá dlouho než se naučíte správně otevírat zámky a takhle bych mohl pokračovat donekonečna. Každopádně tohle vše se dá naučit na takovou úroveň, že nad tím už ani nebudete pomalu přemýšlet a to se mi na té hře hrozně líbí. Samotné vylepšování postavy je dost fajn. Líbí se mi variabilita perků a každý si může hodit věci dle svého playstylu. Save systém teď s odstupem času taky nehodnotím negativně. Je to trochu něco jiného, když si nemůžete hodit quicksave před každým riskem, který uděláte a o to mi to přijde zajímavější.
Teď pár negativ. Nepřijde mi ideální, že nevíte, v jaké výškové úrovni se nachází NPC, za kterým musíte jít. Je to věc na kterou si sice zvyknete po čase, ale přece jenom by bylo lepší, kdyby jste viděli jestli je nad nebo pod vámi. Dále tu jsou bugy, které i přes ten čas nezmizeli a pravděpodobně na ně narazíte. Naštěstí už nejsou takové, jaké byly.
Celkově se řadí KC:D mezi mé dost oblíbené hry a upřímně se nemůžu dočkat dalšího dílu

NecroDancera jsem si chtěl zahrát už dlouho, ale až teď díky výzvě jsem se do toho pustil. Je to mé první poražení rogue-like hry, jelikož mě rogue-like hry většinou moc nebaví. Jenže tahle hra je dost odlišná od ostatních. Ze začátku jsem si myslel, že hru budu mít za chvíli hotovou, protože má jen 4 zóny a v nich jsou jen 4 úrovně. První zónu jsem dohrál ještě v ten den co jsem tu hru spustil. Druhou zónu ten druhý den. Jenže postupem času obtížnost vyletí dost nahoru. A ve 4 zóně už jen doufáte, abyste to už dali. Bohužel se mi během hraní z nějakého důvodu vymazal save, takže jsem musel hrát od začátku. Naštěstí, když se naučíte v téhle hře pohyb nepřátel, máte to pak jednoduchý. Každá zóna má vlastní téma a tím se liší od ostatních. Každá zbraň se chová trochu jinak a i úplně na konci mě občas překvapila úplně nová zbraň a co jsem se koukal na wiki, tak jsem ani dost zbraní neměl v ruce, i když mám koupené DLC. Tahle hra rozhodně není pro každého, ale pokud vás nějak zaujala, nebál bych se do ni jít. Pravděpodobně se k ní ale už nevrátím, jedno dohrání mi stačilo. Ale kdo ví.

Portal se řadí mezi hry, kterou si musel zahrát snad každý. A já se k tomu dokopal až teď kvůli herní výzvě. Je to jednoduchá fajn rychlovka, kterou dohrajete během dne.