Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
DEU

DEU

 

Komentář

Přejít na komentáře

Diablo II

  • PC 85
Ctyri roky jsme my, hraci Diabla ze stare skoly, museli cekat na vydani druheho dilu. A autorum z Blizzard North se skutecne povedl. Jedna se o jednu z mala hernich serii, ktera svym druhym dilem predcila dil prvni. Druhy dil je ve srovnani s prvnim mnohem delsi, lepe ozvucen, rozmanitejsi, nabizi dvakrat tolik postav a jeho atmosfera je stejne dobra jako v prvnim dile.

Dej hry se odehrava po zabiti Diabla, ktere se az zase tak uplne nepovedlo. Predchozi hrdina jej sice zabil, ale neodolal vabeni a namisto zniceni Diablova soulstone si jej vrazil do hlavy. Diablo jej pote snadno ovladl a pri svem uteku z Tristramu jej srovnal se zemi. To bylo videt hned v uvodnim intru, kde doslo k vypaleni hospody. Nasledne jste se ocitli v kuzi vami zvoleneho noveho hrdiny kdesi v divocine v Tabore tulacek. Prvni akt byl tedy vyhradne zamereny na putovani po okoli Tristramu. Prochazeli jste zejmena zelene lesy pasu mirneho podnebi, obcas nejakou tu jeskyni az do klastera, kde jste kuchli prvniho finalniho bosse - Andariel. Ta byla zodpovedna za zniceni sesterskeho radu, kdy spoustu z nich svedla na zcesti. Ve druhem aktu jste se premistili do mnohem tropictejsich mist, konkretne do poustniho mesta Lut Gholein. Zde nastaly s prichodem Temneho poutnika rovnez problemy a po dunach se zacali pohybovat ruzni prerostli cervi, brouci, mumie a dalsi podivne krvelacne kreatury. Ale to byste to nebyli vy, kdybyste vsechny mistni problemy nezarazili. Treti kapitola se odehravala v Kurastu. Pristavni mesto ukryte v hluboke dzungli predstavovalo idealni misto pro Mephista. Toho spolecne s vami hledali i Diablo s Baalem a pri jejich pronasledovani vas cekaly hodry monster. Putovani dzungli bylo vic nez dlouhe a vycerpavajici, ale nakonec jste po probiti se i pres radu starsich tretiho bosse nasli a zabili. Posledni ctvrty akt byl kratsi, ale nemene vydareny. Rozhodne byl nejtemnejsi, jelikoz se nachazel v samem nitru pekla. A cesta k samemu panu pekel byla strastiplna. Plahoceni popelem a zabijeni demonu pusobilo znacne depresivne, samozrejme okorenene stylovou muzikou. Po tuhem boji nakonec ale padl i Pan pekel a vy jste mohli slavit.

Vyhodou hry je jeji znovuhratelnost a obtiznost. I dnes, po temer dvaceti letech je druhy dil stale stejne dobry. Ac graficky jiz nestaci na novejsi ARPG, vsim ostatnim spoustu dnesnich titulu muze ucit. Po dohrani storyline jste si jej mohli vyzkouset na dalsi dve obtiznosti, kdy prvni na prvni Normal navazala Nightmare a pote Hell. Nejvetsi bomba ale vybuchla rok po vydani v roce 2001. Vysel datadisk Diablo II: Lord of Destruction, ktery do hry pridal paty akt odehravajici se ve meste barbaru Harrogatu. Baal se totiz snazil znicit Worldstone a jediny, kdo mu v tom mohl zabranit, jste byli samozrejme vy. K jiz existujicim charum: Amazon, Barbar, Necromancer, Paladin a Sorcerer pribyli dalsi dva - Assassin a Druid, hra vam zpristupnila runy. Ty dokazaly z predmetu udelat ty nejsilnejsi veci ve hre. Potesil i graficky narust rozliseni na tehdejsich 800x600. Z Diabla 2 se diky LoD stala jeste navykovejsi ARPG a old school hraci se k nemu po silenostech ve tretim dilu snad po pul roce vratili a nekteri jej hraji dodnes.

A ted k neduhum, kterych ale moc neni. Mne osobne nevyhovoval system ukladani v kombinaci s dumyslne ukrytymi waypointy. Casto mi trvalo, ze jsem waypoint nemohl najit treba i tri ctvrte hodiny. Navic pri umrti jste vsechny vase veci museli jit vyzvednout s holou postavou, coz byl zejmena na posledni obtiznosti temer nerealny ukol. Postava byla totiz extremne zranitelna. Nejradeji jsem se potuloval po prvnim a tretim aktu, kde me fascinovala zejmena tamni hudba, ale i zelene huste lesy. Poustni akt me prilis nebavil, i kdyz zpracovany byl diky inspiraci v egypstke kulture rozhodne nejlepe. A posledni paty akt byl vylozene nejnudnejsi. Nez jsem prosel uvodni dve masivne dlouhe lokace, uplynulo hodne casu. Spad nabral az ve sve druhe polovine. Nejoblibenejsimi postavami byli Necromancer, Paladin a Druid. Hra na Hardcore byla skutecne hardcore a dostal jsem se nejdal k Diablovi do Nightmare obtiznosti, kde jsem zdechl. A nemluve o PK idiotech, kteri me zabili i podvodne, kdyz mi 1v1 vyhlasili hostilitu v dungeonu. I tak ale Diablo 2 je vrcholem serie a nedivim se, ze old school hraci se k ni po par mesicich hrani trojky vratili.

Pro: znovuhratelnost, pet aktu, tri obtiznosti, sedm postav, horadricka kostka, runova slova, krasne zpracovane a odlisne lokace, paradni ozvuceni

Proti: system waypointu v kombinaci s ukladanim

+19