Druhá RTS z dílny Mimimi navazuje na svého předchůdce Shadow Tactics: Blades of the Shogun a nutno podotknout, že víc než dobře. Troufnu si tvrdit, že jej dokonce překonává. Ve srovnání s předešlým japonským titulem šlo ve třetích Desperádos téměř vše nahoru. Vylepšila se grafika, hratelnost, zvedla se obtížnost zejména při plnění medailí a podobně. Do hry jsem vložil přes 100 hodin, přičemž se mi povedlo odemknout všechny achievementy (některé s návody, ale většinu bez nich) a s výjimkou poslední mise všechny dohrát na obtížnost Desperado. Tato nejvyšší obtížnost se rovná obtížnosti prvního dílu. Nižší obtížnosti jsou ideální na speedruny, případně plnění odznaků.

Teď už ale ke hře samotné. Z vyzkoušeného dema jsem pochopil, že začínáte v pozici Johna Coopera když byl ještě mladé ucho a spolu s taťkou Jamesem lovíte místního desperáta Franka. Po odehrání první tréninkové mise se posunete v čase směrem tak o dvacet let dopředu a už si to dospělý Cooper štráduje vlakem do Flagstone. Cestou je ale vlak přepaden bandity a dobrodružství může začít. Nejprve potkáte Doca McCoye, s jeho pomocí vystřílíte přepadený vlak a dostanete se do Flagstone. V tamním baru jste surově napadeni muži patřící magnátovi DeVittovi, přičemž vás zachrání v okolí respektovaný ranař Hector Mendoza. S ním se dostanete z obklíčeného baru a... Zde končí demoverze hry a dále už příběh prozrazovat příliš nebudu. Misí je ve hře celkem 16 a každá je úplně jiná. Tu bráníte přepadený vlak, tu odoláváte nájezdům na ranč, překazíte svatbu, hledáte kamarády po propařené noci, vyhazujete do vzduchu hnízdo v močálech, utíkáte ze zajetí v dolech a nakonec jdete proti hlavnímu padouchovi do jeho doupěte. Navíc po dohrání příběhu vás bude ještě oslovovat tajemný Baron a dostanete sice stejné levely k odehrání, ale s jinými nepřáteli a úkoly. Ohledně hudby - paráda. Téměř v každé westernové hře jakoby měl v jejím hudebním doprovodu prsty nedávno zesnulý maestro Moriccone nebo již dříve zesnulý Jerry Goldsmith.

V podstatě už během dema jsem vypozoroval vylepšení oproti dřívějšku. Vámi ovládané postavy dovedou sami vyhodnotit kudy se nejkratší cestou dostat na místo určení. Sami od sebe například použijí žebřík nebo vyšplhají po živém plotě zeď. Velikou novinkou je, že se v některých městských misích můžete pohybovat v takzvané civilní zóně, kde vás ozbrojení nepřátelé budou ignorovat. Můžete si tedy procházet v klidu město a plánovat akce. Z prvního dílu máte k dispozici Johna Coopera, Doca McCoye a Kate O'Harra. Jejich schopnosti se od předešlého dílu dost liší. Cooper nemá například hodinky, ale háže falešné mince, Doc láká nepřátele na chemikáliemi plně naloženou tašku a Kate místo zrcátka oslepuje nepřátele hozeným parfémem. Místo ranaře Sancheze zaujal neméně zdatný Hector Mendoza, který si libuje zejména v medvědích pastech, sekerách a brokovnicích. Asi nejzajímavější postavou je poslední nováček - Isabelle Moreau. Voodoo šamanka, která se k vám přidá někde v polovině hry, vládne sakra zabijácké černé voodoo magii. Dokáže například ovládnout mysl nepřítele a přinutit ho zastřelit kamaráda, dále umí propojit mysl dvou nepřátel, kdy osud jednoho potká i toho druhého. V neposlední řadě její věrná parťačka kočka Stella odvede pozornost nepřítele a vám umožní nepozorovaně proklouznout.

Nepřátel je ve hře několik typů. Máme klasické, kteří se nechají nalákat téměř na všechno. Ty vyřídíte poměrně snadno. Dalším typem jsou takzvaná "Poncha". Ti se například nenechají nalákat na Hectorovo zapískání nebo Docovu tašku chemikálií. Nejobávanější protivníci jsou Long Coats. Tyto velmi nepříjemnými puškami vybavené drsňáky dokáže tváří v tvář zabít pouze Hector. Ostatní je dovedou poslat do věčných lovišť jen pokud je předtím někdo jiný paralyzuje. Na závěr máme ještě hrdiny, kteří jsou kapitolou sami pro sebe a civilisty, kterým může Kate krást převlek. Civilisté na vás zavolají ozbrojené hlídky, takže je lepší se jim vyhnout, případně je omráčit. Někteří civilisté jsou neutrální a i když vás uvidí dělat neplechu, alarm nevyvolají. Zpátky se vrátilo svazování, přičemž ne všichni toto dovedou. Přemisťovat mrtvoly už dovedou všichni, ale každý jinak. Hector dovede běhat i se dvěma těly a dokonce je házet, Cooper a Isabelle dokáží nosit jedno tělo ve stoje. A na závěr Doc a Kate umí pouze vláčet pomalu po zemi, ale zase bezpečně mimo dosah nepřátelských očí.

Hra samozřejmě není bezchybná, ale mně osobně výčet chyb příliš nevadil. Lokace se prvotně opět načítají příliš dlouho, občas i tak vylepšený pathfinding nevyhodnotí situaci nejlépe, stále mizí mrtvoly pohozené do křoví nebo dveří a čas od času se zasekne vaše postava o překážku či kolegu z týmu. Cooldown na zbraních mě osobně vadil nejvíc a zamáčkl jsem nejednu slzu při vzpomínce na možnost přehřátí koltu Coopera v prvním díle. Další prvek, který mě překvapil, je nereagování nepřátel na střelbu probíhající padesát metrů od nich. Co mi ale ve hře ve srovnání s prvním dílem chybí nejvíc jsou filmečky. Ty totiž dodávají hrám neuvěřitelnou šťávu a zvedají atmosféru až někam na filmovou úroveň. Zde máte pouze záběry ze hry, což je u takto kvalitního titulu škoda. Westernové herní tituly si zaslouží pořádně okořeněnou atmosféru, viz Red Dead Redemption 2. Dále jsem ve hře citelně postrádal Sama. Jeho puška, dynamit spolu s jeho osobitostí ve hře dost chybí. A to se, prosím, jedná o černocha. I tak ale hru i přes vysokou cenu rozhodně doporučuji a koupě nelituji. Je to po sakra dlouhém čekání víc než kvalitní přídavek.