Opravdu dlouhá point'n'click adventura. Asi nejdelší, co jsem kdy hrál. Memento Mori 2 je rozdělená do sedmi kapitol a hned ta první je delší, než většina jiných adventur, s kterými jsem měl tu čest, a to je to teprve takový prolog.
Memento Mori dvojka a jednička jsou jak dvě strany jedné mince, nebo jako měsíc v úplňku a v novu. V jádru prakticky stejná hra, ale vyznívá úplně jinak. Jestliže je jednička jedna z nejlehčích adventur, co existují, dvojka je, i díky své délce, poměrně oříškem. Detektivní práce si zde hráč užije neskonale více, než v jedničce. Hráč musí zapojit své mozkové závity na vyšší level. Přesto je vše logické. Obzvláště kapitoly 3 a 4 jsou fakt zapeklité. Naopak kapitoly 2 a 7 trošku připomenou pohodlný průnik hrou ála jednička.
V recenzi v Levelu jsem se dozvěděl, že kapitola první je nejhorší a pak se příběh rozjede na plné obrátky. Já mám názor opačný, nejvíce jsem si užil hned tu první kapitolu, ta je vysoce racionální a taková pohodová. Pak již přijde na řadu mystika a ke konci jsem z toho již bylo trochu unavený. Možná to i souvisí s tím, že mám raději postavu, za kterou hrajete v první kapitole, než ty postavy další.
Podobně jako v jedničce v průběhu hraní ovlivňujete to, jaký budete mít závěr. Na rozdíl od jedničky, kde bylo těchto okamžiků tak pět, zde i díky statistikám, je těchto momentů daleko víc. Ovšem ve výsledku jsou konce víceméně dva a tyto dva pak mají drobné diference vzhledem k tomu, jak dobře jste si vedli. Můžete některé situaci vyřešit ideálně, nebo trochu hůře, nebo to dost pokazit a pak se vám to sečte, a i v tom konkrétním okamžiku zažijete trochu jiný průběh události. Je to maličkost, ale dělá to z této hry něco přecijenom trochu víc, než jsou běžní lineární zástupci žánru.
Hra má ovšem znovu problémy na Steamu. V jedničce byla česká verze silně zabugovaná a mnoho rozhovorů bylo vedeno pomocí počítačového hlasu místo dabérů. Dvojka je i v české verzi namluvena anglicky, počítačový hlas tu není, místo toho je spousta rozhovorů prostě úplně tichá a hráč čte jen titulky. Zvlášť se to týká těch rozhovorů, které souvisí s rozvětvěním příběhu. Jako kdyby autoři prostě zapomněli namluvit některé větve příběhu. Fakt to nechápu. Zvlášť při závěrečném outeru to mrzelo, a výsledný dojem to značně sráží.
Hudba stejně jako v jedničce výborná. Grafika se posunula dopředu, i ty pohyby úst už jsou znatelnější, i když je to stále velmi nedokonalé.
Celkově se jedná o kvalitnější hru, než předchůdce. Hodnotím ji však stejně, neboť jednička, ačkoliv byla krátká a jednoduchá, působila soudržnějším dojmem a její příběh na mě měl větší dopad. Dlouhá dvojka má své naprosto vynikající pasáže, zvláště ty, které souvisí s detektivní činností (otisky prstů, průzkum fotografií, průzkum obrazců na stěně, ohledání místa činu, objasnění průběhy vraždy), je však taková roztěkaná a ke konci už mě tolik nebavila, což je škoda, neboť bych právě čekal, že budu na konci strhnutý.
Po prvních dvou kapitolách jsem uvažoval o tom, že by z toho mohla být nejlepší adventura, co jsem hrál. Celkově však přesto výborná práce českého studia, které už bohužel není mezi živými. Ta česká podpora však mohla být lepší.
Memento Mori dvojka a jednička jsou jak dvě strany jedné mince, nebo jako měsíc v úplňku a v novu. V jádru prakticky stejná hra, ale vyznívá úplně jinak. Jestliže je jednička jedna z nejlehčích adventur, co existují, dvojka je, i díky své délce, poměrně oříškem. Detektivní práce si zde hráč užije neskonale více, než v jedničce. Hráč musí zapojit své mozkové závity na vyšší level. Přesto je vše logické. Obzvláště kapitoly 3 a 4 jsou fakt zapeklité. Naopak kapitoly 2 a 7 trošku připomenou pohodlný průnik hrou ála jednička.
V recenzi v Levelu jsem se dozvěděl, že kapitola první je nejhorší a pak se příběh rozjede na plné obrátky. Já mám názor opačný, nejvíce jsem si užil hned tu první kapitolu, ta je vysoce racionální a taková pohodová. Pak již přijde na řadu mystika a ke konci jsem z toho již bylo trochu unavený. Možná to i souvisí s tím, že mám raději postavu, za kterou hrajete v první kapitole, než ty postavy další.
Podobně jako v jedničce v průběhu hraní ovlivňujete to, jaký budete mít závěr. Na rozdíl od jedničky, kde bylo těchto okamžiků tak pět, zde i díky statistikám, je těchto momentů daleko víc. Ovšem ve výsledku jsou konce víceméně dva a tyto dva pak mají drobné diference vzhledem k tomu, jak dobře jste si vedli. Můžete některé situaci vyřešit ideálně, nebo trochu hůře, nebo to dost pokazit a pak se vám to sečte, a i v tom konkrétním okamžiku zažijete trochu jiný průběh události. Je to maličkost, ale dělá to z této hry něco přecijenom trochu víc, než jsou běžní lineární zástupci žánru.
Hra má ovšem znovu problémy na Steamu. V jedničce byla česká verze silně zabugovaná a mnoho rozhovorů bylo vedeno pomocí počítačového hlasu místo dabérů. Dvojka je i v české verzi namluvena anglicky, počítačový hlas tu není, místo toho je spousta rozhovorů prostě úplně tichá a hráč čte jen titulky. Zvlášť se to týká těch rozhovorů, které souvisí s rozvětvěním příběhu. Jako kdyby autoři prostě zapomněli namluvit některé větve příběhu. Fakt to nechápu. Zvlášť při závěrečném outeru to mrzelo, a výsledný dojem to značně sráží.
Hudba stejně jako v jedničce výborná. Grafika se posunula dopředu, i ty pohyby úst už jsou znatelnější, i když je to stále velmi nedokonalé.
Celkově se jedná o kvalitnější hru, než předchůdce. Hodnotím ji však stejně, neboť jednička, ačkoliv byla krátká a jednoduchá, působila soudržnějším dojmem a její příběh na mě měl větší dopad. Dlouhá dvojka má své naprosto vynikající pasáže, zvláště ty, které souvisí s detektivní činností (otisky prstů, průzkum fotografií, průzkum obrazců na stěně, ohledání místa činu, objasnění průběhy vraždy), je však taková roztěkaná a ke konci už mě tolik nebavila, což je škoda, neboť bych právě čekal, že budu na konci strhnutý.
Po prvních dvou kapitolách jsem uvažoval o tom, že by z toho mohla být nejlepší adventura, co jsem hrál. Celkově však přesto výborná práce českého studia, které už bohužel není mezi živými. Ta česká podpora však mohla být lepší.
Gobliins 2: The Prince Buffoon