Resident Evil: Requiem je zcela jistě skvělá hra, která naplnila prakticky veškerá má očekávání. Bohužel zároveň naplnila i mnoho mých obav.
Už od chvíle, kdy byl Requiem oznámen a začali jsme postupně získávat další informace, se začal tvořit obrázek toho, co můžeme čekat. Capcom si je očividně vědom, že Biohazard a Village přivedly k Resident Evil zcela novou generaci fanoušků, a že s návratem ke starým postavám, lokacím a příběhům musí najít rovnováhu mezi tradicí a modernitou. Zatímco Grace, nová postava bez zkušeností, představuje moderní přístup s důrazem na horor a hraní z pohledu první osoby, Leon ztělesňuje klasickou zkušenost s větším důrazem na akci a pohled z třetí osoby.
Zmíněná obava, která se naplnila, spočívá v tom, že tyto dva přístupy nejsou rovnoměrně zábavné. Vrcholem hry je hraní za Grace v psychiatrické léčebně Rhodes Hill, která svým stylem připomíná například zámek Dimitrescu. V této části hry bylo i hraní za Leona velmi zábavné, tvořilo příjemný protiklad k nezkušené Grace a zároveň ukazovalo, jak je Leon jako postava zkušenostmi daleko před kýmkoli jiným.
Poté však dojde k přesunu do jiné lokace a Leon se stane primární postavou. A v tu chvíli to začne vážně skřípat, protože se hra změní v obyčejnou akční střílečku s hororovým nádechem. Prakticky celá oblast na okraji Raccoon City byla nesmírně únavná a ačkoliv nemohu říct, že bych si ji vůbec neužil, zároveň vím, že při dalším hraní budu mít s touto lokací velký problém.
Nutno dodat, že jakákoli moje kritika se netýká samotného příběhu či postav. Jde čistě o problém s gameplayem. Z charakterového hlediska těmto postavám nemohu nic vytknout. Leon je zkrátka Leon, a to dnes už samo o sobě stačí. Grace je však skvěle napsaná postava. Líbilo se mi, že ačkoliv je to mladá a vyděšená dívka, není pouhou civilistkou a mnohdy učiní inteligentní rozhodnutí, která ukazují, že navzdory všemu je na správném místě. Především se mi líbila scénka, kdy předstírala, že utíká před nepřítelem, jen aby se následně schovala v místnosti.
Requiem je skvělá hra. Z příběhového hlediska je dokonce možná nejlepším Resident Evil, protože efektivně využívá již odvyprávěný příběh a rozuzlení je pravděpodobně nejlepším koncem, jaký kdy série nabídla. Jako celek však u mě bohužel nepřekonala Ethanovu duologii.
Už od chvíle, kdy byl Requiem oznámen a začali jsme postupně získávat další informace, se začal tvořit obrázek toho, co můžeme čekat. Capcom si je očividně vědom, že Biohazard a Village přivedly k Resident Evil zcela novou generaci fanoušků, a že s návratem ke starým postavám, lokacím a příběhům musí najít rovnováhu mezi tradicí a modernitou. Zatímco Grace, nová postava bez zkušeností, představuje moderní přístup s důrazem na horor a hraní z pohledu první osoby, Leon ztělesňuje klasickou zkušenost s větším důrazem na akci a pohled z třetí osoby.
Zmíněná obava, která se naplnila, spočívá v tom, že tyto dva přístupy nejsou rovnoměrně zábavné. Vrcholem hry je hraní za Grace v psychiatrické léčebně Rhodes Hill, která svým stylem připomíná například zámek Dimitrescu. V této části hry bylo i hraní za Leona velmi zábavné, tvořilo příjemný protiklad k nezkušené Grace a zároveň ukazovalo, jak je Leon jako postava zkušenostmi daleko před kýmkoli jiným.
Poté však dojde k přesunu do jiné lokace a Leon se stane primární postavou. A v tu chvíli to začne vážně skřípat, protože se hra změní v obyčejnou akční střílečku s hororovým nádechem. Prakticky celá oblast na okraji Raccoon City byla nesmírně únavná a ačkoliv nemohu říct, že bych si ji vůbec neužil, zároveň vím, že při dalším hraní budu mít s touto lokací velký problém.
Nutno dodat, že jakákoli moje kritika se netýká samotného příběhu či postav. Jde čistě o problém s gameplayem. Z charakterového hlediska těmto postavám nemohu nic vytknout. Leon je zkrátka Leon, a to dnes už samo o sobě stačí. Grace je však skvěle napsaná postava. Líbilo se mi, že ačkoliv je to mladá a vyděšená dívka, není pouhou civilistkou a mnohdy učiní inteligentní rozhodnutí, která ukazují, že navzdory všemu je na správném místě. Především se mi líbila scénka, kdy předstírala, že utíká před nepřítelem, jen aby se následně schovala v místnosti.
Requiem je skvělá hra. Z příběhového hlediska je dokonce možná nejlepším Resident Evil, protože efektivně využívá již odvyprávěný příběh a rozuzlení je pravděpodobně nejlepším koncem, jaký kdy série nabídla. Jako celek však u mě bohužel nepřekonala Ethanovu duologii.
Hades