Adventury jsou jedním z mých oblíbených videoherních žánrů. What Remains of Edith Finch však inklinuje spíše k walking simulátoru, podžánru adventur, který zase tak často nehraji. Byl jsem tak velmi zvědavý, jestli mě bude hraní bavit.
Na začátku jsem měl trošku problém s herním zpracováním. Hrál jsem to totiž spíše jako klasickou adventuru a snažil se prozkoumávat okolí. Hra ale neumožňuje běhání, takže procházení některých lokací bylo až moc zdlouhavé. Ovládání ve stylu Fahrenheita, kde je potřeba myší dělat správné pohyby tomu taky moc nepřidalo. Několikrát se mi tak stalo, že jsem nějaké dveře či dvířka skříně neotevřel dostatečně, jak po mně hra chtěla. Po čase mne ale více pohltil příběh a tyto malé problémy jsem zcela přestal vnímat. Naopak se mi velmi líbilo, jakým způsobem se zobrazují dialogy a nápovědné texty.
Příběh mi tak trošku připomíná některé druhy filmů, kde některé scény vypadají na první pohled nudně a nezajímavě, ale z nějakého důvodu mne drží přilepeného na obrazovce a hltat každou vteřinu. Zde mne teda moc nebavilo prozkoumávání opuštěné vily, ale o to více mi přišly zajímavé příběhy jednotlivých členů rodiny Finchových těsně před jejich smrtí. Většina z nich je hodně smutná, některá zase podivná. Chudák Gregory, který se jako mimino utopil ve vaně nebo Molly, která umřela na otravu toho, co snědla, když jí máma nechtěla dát najíst. Život Waltera, který strávil 30 let ve sklepě, pak byl hodně ujetý. Stejně tak jako jeho smrt, kdy ho ihned poté, co vyleze ze sklepa srazí vlak.
Hodně se mi líbí vizuální zpracování. Zatímco průzkum vily je řekněme normální, tak některé příběhy členů rodiny mají různá stylistická zpracování. Prostě jeden z nich je dětský příběh plný proměn, další je hororový komiks a jiný zase jedna velká minihra.
Jak už jsem zmiňoval na začátku, od walking simulátoru očekávám především kvalitní příběh a přesně to jsem zde dostal. Až byla škoda, že to relativně rychle uteklo.
Na začátku jsem měl trošku problém s herním zpracováním. Hrál jsem to totiž spíše jako klasickou adventuru a snažil se prozkoumávat okolí. Hra ale neumožňuje běhání, takže procházení některých lokací bylo až moc zdlouhavé. Ovládání ve stylu Fahrenheita, kde je potřeba myší dělat správné pohyby tomu taky moc nepřidalo. Několikrát se mi tak stalo, že jsem nějaké dveře či dvířka skříně neotevřel dostatečně, jak po mně hra chtěla. Po čase mne ale více pohltil příběh a tyto malé problémy jsem zcela přestal vnímat. Naopak se mi velmi líbilo, jakým způsobem se zobrazují dialogy a nápovědné texty.
Příběh mi tak trošku připomíná některé druhy filmů, kde některé scény vypadají na první pohled nudně a nezajímavě, ale z nějakého důvodu mne drží přilepeného na obrazovce a hltat každou vteřinu. Zde mne teda moc nebavilo prozkoumávání opuštěné vily, ale o to více mi přišly zajímavé příběhy jednotlivých členů rodiny Finchových těsně před jejich smrtí. Většina z nich je hodně smutná, některá zase podivná. Chudák Gregory, který se jako mimino utopil ve vaně nebo Molly, která umřela na otravu toho, co snědla, když jí máma nechtěla dát najíst. Život Waltera, který strávil 30 let ve sklepě, pak byl hodně ujetý. Stejně tak jako jeho smrt, kdy ho ihned poté, co vyleze ze sklepa srazí vlak.
Hodně se mi líbí vizuální zpracování. Zatímco průzkum vily je řekněme normální, tak některé příběhy členů rodiny mají různá stylistická zpracování. Prostě jeden z nich je dětský příběh plný proměn, další je hororový komiks a jiný zase jedna velká minihra.
Jak už jsem zmiňoval na začátku, od walking simulátoru očekávám především kvalitní příběh a přesně to jsem zde dostal. Až byla škoda, že to relativně rychle uteklo.
