Rád řeším logické problémy a možná i proto často ocením, když se v nějaké dobré adventuře objeví nějaká logická minihra. Ale paradoxně pokud většinou hraji hru postavenou především na řešení logických problémů, málokdy mě to chytne natolik, že bych ji dohrál od začátku až do konce bez přestávek ve společnosti jiných her. To ale není případ Talosova principu.
Na začátku hry mě uchvátila grafika, ono celé prostředí vypadá opravdu hezky. K tomu hraje v každé oblasti příjemná hudba. Mé kochání ale rychle zmařil fakt, že jsem se po chvíli ztratil a tak jsem marně hledal nějakou mapu. Naštěstí jsem brzy objevil směrovky ukazující na jednotlivé levely, takže vlastně mapa nakonec nebyla ani potřeba.
Co se jednotlivých úrovní týče, tak nejvíce mě bavily ty s paprsky a s rušičkou. U větráků jsem se už začínal trošku potit a u playbacku a platforem už bylo toho pocení až moc. Ve výsledku jsem z těch základních úrovní dal všechny s jednou jedinou výjimkou (Alley of pressure plates), ale získávání hvězdiček a následné hvězdičkové úrovně, to už byla vyšší liga. U nich jsem ve výsledku musel sahat po nápovědě na youtube častěji, hlavně u variant typu nechej svítit paprsek někam na druhou stranu ostrova, abys ho pak mohl využít k otevření brány, to bylo absolutně bez šance. Ale musím se pochválit, že se mi podařilo získat cca polovinu hvězdiček vlastními silami.
Příběh hodnotím tak nějak neutrálně. Když se nad tím zamyslím po dohrání jako nad celkem, tak to zní zajímavě, včetně slušného filozofického dosahu, ale právě to vedení filozofických dialogů skrze terminály mě moc nebavilo. Naštěstí zde příběh a dialogy nehrají prim.
Co se mi ale už tolik nelíbilo byla drobná chyba v jedné úrovni, kde jsem dostal svazek klíčů, který se mi rozložil na dva samostatné klíče. Odemkl jsem první zámek a na chvíli opustil danou úroveň (bylo to potřeba k řešení). V tom okamžiku mi ale zmizel ten druhý klíč a nebylo možné ho již nijak získat zpět (nebo jsem na to prostě jen nepřišel), takže jsem musel celý ostrov/oblast restartovat.
Pak mi ještě vadilo, že když chci něco položit poblíž interaktivního místa nečinně na zem, tak pokud nekliknu dostatečně daleko, stane se, že se daná věc položí právě na to interaktivní místo. Např. chci položit větrák na zem hned vedle ventilátoru a i když klikám zcela mimo, tak to položí zpět na ventilátor. A to někdy zrovna dvakrát nepotěší, zvláště když to zmaří sekvenci potřebných akcí a tím pádem se musí celá sekvence opakovat nebo rovnou restartovat úroveň.
Ve výsledku jsem se hrou velmi spokojený. Dostal jsem přesně to, co jsem od ní očekával a po The Witness mám letos za sebou další skvělou logickou hru.
Na začátku hry mě uchvátila grafika, ono celé prostředí vypadá opravdu hezky. K tomu hraje v každé oblasti příjemná hudba. Mé kochání ale rychle zmařil fakt, že jsem se po chvíli ztratil a tak jsem marně hledal nějakou mapu. Naštěstí jsem brzy objevil směrovky ukazující na jednotlivé levely, takže vlastně mapa nakonec nebyla ani potřeba.
Co se jednotlivých úrovní týče, tak nejvíce mě bavily ty s paprsky a s rušičkou. U větráků jsem se už začínal trošku potit a u playbacku a platforem už bylo toho pocení až moc. Ve výsledku jsem z těch základních úrovní dal všechny s jednou jedinou výjimkou (Alley of pressure plates), ale získávání hvězdiček a následné hvězdičkové úrovně, to už byla vyšší liga. U nich jsem ve výsledku musel sahat po nápovědě na youtube častěji, hlavně u variant typu nechej svítit paprsek někam na druhou stranu ostrova, abys ho pak mohl využít k otevření brány, to bylo absolutně bez šance. Ale musím se pochválit, že se mi podařilo získat cca polovinu hvězdiček vlastními silami.
Příběh hodnotím tak nějak neutrálně. Když se nad tím zamyslím po dohrání jako nad celkem, tak to zní zajímavě, včetně slušného filozofického dosahu, ale právě to vedení filozofických dialogů skrze terminály mě moc nebavilo. Naštěstí zde příběh a dialogy nehrají prim.
Co se mi ale už tolik nelíbilo byla drobná chyba v jedné úrovni, kde jsem dostal svazek klíčů, který se mi rozložil na dva samostatné klíče. Odemkl jsem první zámek a na chvíli opustil danou úroveň (bylo to potřeba k řešení). V tom okamžiku mi ale zmizel ten druhý klíč a nebylo možné ho již nijak získat zpět (nebo jsem na to prostě jen nepřišel), takže jsem musel celý ostrov/oblast restartovat.
Pak mi ještě vadilo, že když chci něco položit poblíž interaktivního místa nečinně na zem, tak pokud nekliknu dostatečně daleko, stane se, že se daná věc položí právě na to interaktivní místo. Např. chci položit větrák na zem hned vedle ventilátoru a i když klikám zcela mimo, tak to položí zpět na ventilátor. A to někdy zrovna dvakrát nepotěší, zvláště když to zmaří sekvenci potřebných akcí a tím pádem se musí celá sekvence opakovat nebo rovnou restartovat úroveň.
Ve výsledku jsem se hrou velmi spokojený. Dostal jsem přesně to, co jsem od ní očekával a po The Witness mám letos za sebou další skvělou logickou hru.
