Viva la France!!! Ano, jak správně tušíte, hra se odehrává ve Francii za doby Druhé světové války. Ocitáme se v okupované Paříži, kde je nácků jako tácků a povstalci číhají na každém rohu. Píšou se 40. léta a válka je v plném proudu. Hlavní hrdina Sean Devlin, Ir, automechanik, se vydává do Francie. Hra začíná v jednom francouzském nočním podniku, kde Vás kontaktuje první z hlavních osob a to přímo vůdce pařížského odboje Luc. Za pár okamžiků už vyletí (jak jinak než Vaší zásluhou) do vzduchu nacistická zásobárna pohonných hmot, což vlastně můžete považovat za zahájení vaší sabotérské kariéry. Ano, jak už sám název uvádí, stane se z Vás sabotér, kterého budou nacisté nenávidět. Poté následuje to, kvůli čemu jste do Paříže přijeli, závod v Saarbrückenu. Mezitím se seznámíme s dalšími osobami, Vittorem, italským postarším automechanikem, Julesem, nejlepším přítelem Seana, Veronique, sestrou Julese a Skylar, britskou agentkou do Seana zamilovanou. Bohužel, jak se tomu stát nemělo, ale stalo se, jste později s Julesem zajati a Jules zabit. Od té doby provází Seanův život jen pomsta, pomsta za smrt svého nejlepšího přítele, který byl popraven nacistou Dierkerem. Postupem času se Sean přidává k francouzskému odboji, kde provádí různé sabotážní mise, od zabíjení nacistických pohlavárů po ničení železničních mostů. Abych už dále nespoiloval, nebudu už o příběhu nic psát. Poslední větou – příběh je opravdu plný zvratů.
Stylem tato hra z velké části připomíná nedávno vydanou Mafii 2 nebo dobře známou sérii GTA, jelikož nabízí volnost pohybu po nádherně vymodelované Paříži. Pro plnění misí si můžete vždy vybrat, jestli půjdete tiše a nenápadně převlečení za nacistu, či vletíte rovnýma nohama a všechno vystřílíte. Misí je ve hře asi 50, přičemž jsou rozděleny na Prolog a 3 další akty. Mezi misemi můžete plnit další vedlejší mise, za které budete získávat kontraband, což je v této hře obdoba peněz. Jako třešnička na dortu je zde sabotování nacistických zařízení, od protiletadlových děl po tlampače propagandy, za což dostáváte taktéž kontraband. Těchto zařízení je ve hře troufám si říct celkem asi tak 500 – 1000, takže o zábavu nebudete mít nouzi. Krom oblasti Paříže, která je ve hře rozdělena na 3 části, se budete také často pohybovat na venkově, kde si také s chutí „zasabotujete“. Jelikož je většina věcí vysoko, budete se taky muset pohybovat po střechách Paříže, přičemž zde si autoři vzali evidentní inspiraci u hry Assassin’s Creed a zmákli tento systém na jedničku.
Abych to tak řekl, tato hra toho má velmi hodně co nabídnout. Vezměte si vozový park, vozidel je ve hře asi tak 50, přičemž nechybí ani závodní speciály ani specialitky v podobě německého experimentálního dvouhlavňového tanku. A ano, ve všech vozidlech se můžete svést. A v tanku to teprve stojí za to. Další za zmínku rozhodně stojí arzenál. U sebe můžete mít najednou 2 zbraně, přičemž si můžete vybrat z asi 40 nejznámějších zbraní druhé světové války a několika experimentálních zbraní. Abych pravdu řekl, tak mým neocenitelným pomocníkem byla pistole s tlumičem, která vyřešila vše a vždy jednou tichou ránou do hlavy.
Tímto se pomalu dostávám k závěru, kde bych ještě chtěl zmínit dobře propracované statistiky, kde můžete najít prakticky vše, na co si vzpomenete. Nejspíš posledním (snad jsem na nic nezapomněl) zajímavým prvkem je systém perků, za jejichž plnění dostáváte bonusy k Vašim schopnostem nebo odemykáte nová auta a zbraně.
V předposlední části mého shrnutí bych se ještě ohlédl za zpracováním hry, které je uděláno hodně zajímavě, a dosud jsem se s ním v žádné jiné hře nesetkal. V částech města, kde je vliv nacistů hodně silný, je hra stylizována do černobílé ponuré atmosféry, která vlastně vyjadřuje ducha této oblasti. Naopak v částech, kde je silný odboj a nacisté už nemají takovou moc, je hra stylizována do barevna a příjemné atmosféry. Po grafické stránce si na nic nemůžu stěžovat, taková noční Paříž vypadá nádherně, avšak i přesto grafika nijak nevybočuje z dnešního průměru.
Ačkoliv to tak nevypadá, tato hra má bohužel i své malé neduhy. Mezi hlavní patří ovládání, jelikož je tato hra odvozená z konzolí, ale na toto se dá zvyknout. S tímto také souvisí občasné poklesy FPS a v poměru ke grafice dle mého názoru větší hardwarová náročnost. Pak jsou zde i nedostatky, přes které jsem se tak lehce, ba dokonce vůbec nepřenesl. Jsou to nemožnost ukládat v průběhu mise i přes možnost rychlého uložení, které však bohužel nefunguje. Jako druhý neduh bych rozhodně vyzdvihl zpracování mapy, které je hrozné a v mapě se nedá absolutně vůbec orientovat. Za celou hru jsem mapu použil asi tak 3x a cestování bylo tímto hodně zdlouhavé a většinou jsem dlouho hledal cestu, kterou se mám vydat. Posledním, asi nejmenším neduhem, je jízdní model, který se moc nepovedl, a model poškození, který ve hře prakticky není.
Co bych řekl závěrem. Už dlouho mě žádná hra nevzala tolik jako Saboteur. Hlavní příběhovou linii + pár vedlejších misí jsem dokončil za nějakých 15 hodin, když si k tomu navíc připočítáte další vedlejší mise a aktivity, skončíte hravě někde u 20 – 25 hodin herního času, což se u dnešních her tak často nevidí. Abych pravdu řekl, nebylo zde pro mne žádné slepé místo, kde bych se vyloženě nudil a také musím zdůraznit, že jsem během hraní nezaznamenal téměř žádné bugy, což je u dnešních her taktéž vzácnost. Nebýt těch několika malých neduhů, dal bych hře bez otálení 10 z 10.
Stylem tato hra z velké části připomíná nedávno vydanou Mafii 2 nebo dobře známou sérii GTA, jelikož nabízí volnost pohybu po nádherně vymodelované Paříži. Pro plnění misí si můžete vždy vybrat, jestli půjdete tiše a nenápadně převlečení za nacistu, či vletíte rovnýma nohama a všechno vystřílíte. Misí je ve hře asi 50, přičemž jsou rozděleny na Prolog a 3 další akty. Mezi misemi můžete plnit další vedlejší mise, za které budete získávat kontraband, což je v této hře obdoba peněz. Jako třešnička na dortu je zde sabotování nacistických zařízení, od protiletadlových děl po tlampače propagandy, za což dostáváte taktéž kontraband. Těchto zařízení je ve hře troufám si říct celkem asi tak 500 – 1000, takže o zábavu nebudete mít nouzi. Krom oblasti Paříže, která je ve hře rozdělena na 3 části, se budete také často pohybovat na venkově, kde si také s chutí „zasabotujete“. Jelikož je většina věcí vysoko, budete se taky muset pohybovat po střechách Paříže, přičemž zde si autoři vzali evidentní inspiraci u hry Assassin’s Creed a zmákli tento systém na jedničku.
Abych to tak řekl, tato hra toho má velmi hodně co nabídnout. Vezměte si vozový park, vozidel je ve hře asi tak 50, přičemž nechybí ani závodní speciály ani specialitky v podobě německého experimentálního dvouhlavňového tanku. A ano, ve všech vozidlech se můžete svést. A v tanku to teprve stojí za to. Další za zmínku rozhodně stojí arzenál. U sebe můžete mít najednou 2 zbraně, přičemž si můžete vybrat z asi 40 nejznámějších zbraní druhé světové války a několika experimentálních zbraní. Abych pravdu řekl, tak mým neocenitelným pomocníkem byla pistole s tlumičem, která vyřešila vše a vždy jednou tichou ránou do hlavy.
Tímto se pomalu dostávám k závěru, kde bych ještě chtěl zmínit dobře propracované statistiky, kde můžete najít prakticky vše, na co si vzpomenete. Nejspíš posledním (snad jsem na nic nezapomněl) zajímavým prvkem je systém perků, za jejichž plnění dostáváte bonusy k Vašim schopnostem nebo odemykáte nová auta a zbraně.
V předposlední části mého shrnutí bych se ještě ohlédl za zpracováním hry, které je uděláno hodně zajímavě, a dosud jsem se s ním v žádné jiné hře nesetkal. V částech města, kde je vliv nacistů hodně silný, je hra stylizována do černobílé ponuré atmosféry, která vlastně vyjadřuje ducha této oblasti. Naopak v částech, kde je silný odboj a nacisté už nemají takovou moc, je hra stylizována do barevna a příjemné atmosféry. Po grafické stránce si na nic nemůžu stěžovat, taková noční Paříž vypadá nádherně, avšak i přesto grafika nijak nevybočuje z dnešního průměru.
Ačkoliv to tak nevypadá, tato hra má bohužel i své malé neduhy. Mezi hlavní patří ovládání, jelikož je tato hra odvozená z konzolí, ale na toto se dá zvyknout. S tímto také souvisí občasné poklesy FPS a v poměru ke grafice dle mého názoru větší hardwarová náročnost. Pak jsou zde i nedostatky, přes které jsem se tak lehce, ba dokonce vůbec nepřenesl. Jsou to nemožnost ukládat v průběhu mise i přes možnost rychlého uložení, které však bohužel nefunguje. Jako druhý neduh bych rozhodně vyzdvihl zpracování mapy, které je hrozné a v mapě se nedá absolutně vůbec orientovat. Za celou hru jsem mapu použil asi tak 3x a cestování bylo tímto hodně zdlouhavé a většinou jsem dlouho hledal cestu, kterou se mám vydat. Posledním, asi nejmenším neduhem, je jízdní model, který se moc nepovedl, a model poškození, který ve hře prakticky není.
Co bych řekl závěrem. Už dlouho mě žádná hra nevzala tolik jako Saboteur. Hlavní příběhovou linii + pár vedlejších misí jsem dokončil za nějakých 15 hodin, když si k tomu navíc připočítáte další vedlejší mise a aktivity, skončíte hravě někde u 20 – 25 hodin herního času, což se u dnešních her tak často nevidí. Abych pravdu řekl, nebylo zde pro mne žádné slepé místo, kde bych se vyloženě nudil a také musím zdůraznit, že jsem během hraní nezaznamenal téměř žádné bugy, což je u dnešních her taktéž vzácnost. Nebýt těch několika malých neduhů, dal bych hře bez otálení 10 z 10.
Pro: + strhující příběh se spoustou zvratů + herní doba + náplň misí, vedlejší mise a aktivity + mnoho zbraní a vozidel + volnost herního světa a systém lezení po budovách + nádherné zpracování Paříže a okolí + systém dvoubarevného podání světa
Proti: - konzolové ovládání - jízdní model a model poškození - nemožnost ukládání během mise - velmi špatné zpracování mapy