Vlastně ani nevím, proč jsem tuto hru ve svých komentářích ignoroval a nesdělil svoje dojmy, které na mně přece jen nějaké zanechala. Asi z poslední věty vytušíte, že těch dojmů nebylo právě moc a tušíte velice správně.

Titul bych snad ani nepojmenoval jako akční, ale jak už ji tady nazvalo pár uživatelů přede mnou, spíš jako rubačku, jelikož tento název ji zcela vystihuje. Ve hře jste vybaveni pár klasickými zbraněmi, z nichž v paměti nejvíce utkví ta nejzákladnější a tou je jakási rotující vrtule, která většinu nepřátel zmasakruje na prach a vy si tak kromě vydatné řežby užijete i správnou masáž bránice a odreagování. Přiznám se, že tahle legrace u mě dlouhého trvání neměla a důvodů je hned několik.

Hra probíhá v rychlém až zběsilém tempu spočívajícím v hordě valících se démonů a po jejich zdolání se během pár vteřin dostavují další a další a další…Jelikož akční tituly mi dodnes cizí nejsou, uznávám, že taková akce je svým způsobem fajn, ovšem pod podmínkou, že hráč je např. z řad zaměstnanců, kteří přijdou duševně vyždímaní z práce domů a znatelný úbytek energie potřebují doplnit takovouto bezmyšlenkovitou hrou, u které se tak báječně odreagují, doslova vyřádí a přijdou na jiné myšlenky.V době, kdy jsem Painkillera hrál, jsem zřejmě do této či podobné kategorie hráčů nepatřil, jelikož asi po třech hodinách hraní, kdy jsem se vcelku dobře bavil, mi stereotypnost začala lézt krkem. Lokace jsou sice poměrně různorodé, ale tupé kosení nepřátel, kteří na vás nabíhají jak porážkychtivé stádo buvolů, v další části to samé v bledě modrém a nic víc, mi po krátké době přestalo vonět.

Co dodat? Jako chvilková zábava je Painkiller vcelku fajn, otázkou jen je, jak dlouho ta chvilka konkrétnímu hráči potrvá. Těm, kteří ho dojeli do konce, skláním poklonu, a to mj. proto, že u něj nezblbli.