DA:O evidentě vzbuzuje vášně i tři roky po vydání... Není to dokonalá a bezchybná hra, ale řeči o duchovním nástupci Baldur's Gate nejsou zas až tak přehnané. Strávil jsem u ní přesně 62,5 hodiny (jedno DLC - Stone Prisoner), nabral jsem všechny možné postavy, úspěšně dokončil romanci s Lelianou a vyspal s Morrigan (2x i s rituálem) a se Zevranem (ehm), splnil komplet všechny nabízené questy (kromě snad jen dvou plus pro postavu, která questy zadá jen v případě, že má hlavní postava zlodějské schopnosti) a obecně se snažil být světlem v temnotě Fereldenu;). Stálo to za to? Podle mně stálo a nebráním se zopakování, pokud možno už se všemi DLC.
DA:O bohužel není tak revolučním počinem jak Mass Effect, to mu ale neubírá na kvalitě. Přiznám se, že mě hra dlouho odpuzovala vzhledem, ale po určité míře šolíchání s nastavením grafiky se mi podařilo odstranit to nejhorší (na nejnižší detaily a rozlišení;). Co se mi odstranit nepodařilo byly pády hry během bojů. Jiné výhrady nemám, hra mě plně uspokojila v předvedění celé škály nálad - od epické roviny přes intimní (přátelství a romance) až po horor (ticho před bouří ve vesnici Haven, deníček Brančiny milenky). Už méně jsem byl potěšen závěrečnou bitvou o Denerim, ale to bylo i proto, že mi to v každé lokaci alespoň jednou spadlo a hrát to znovu a znovu se mi dost eklovalo.
Je příjemné vidět, že autoři se pokusili o dodání míry znovuhratelnosti pomocí šesti origins postav - a že daný origin pak po návratu do místa původního působení má určité změny oproti jiným originům, byť i jen kosmetické. Rozhodnutí během hlavní dějové linie (komu pomoci) je bohužel také jen kosmetické.
No nic, jdu dohrát zbývajících pět originů a pomocí savů získat i zbytek druhých možností...
EDIT: proč je podle mě DA:O hodna přívlastku duchovní nástupce Baldur's Gate (II).
Nejprve několik slov o BGII. Pravděpodobně nikdo nezpochybní tvrzení, že BG II představuje vrchol izometrických RPG a jednu z nejlepších her všech dob bez ohledu na žánr (možná až na pár zarytých falloutistů). Největší devizou BG II je podle mě naprosto nepřekonané převedení pravidel Advanced Dungeons and Dragons (second edition) do počítačové podoby, spolu se zasazením do settingu Forgotten Realms (plus přesahy do Dragonlance a Planescape). Toto využití pravidel a settingu nebylo prvním ani posledním, ale při pohledu na skupinu Gold Box her, sérii Eye of the Beholder, případně Demon Stone nebo Daggerdale tu BG II a obecně hry na Infinity Engine vycházejí jako jasní vítězové. Nemluvě o tom, že i po dvanácti letech hra vypadá a hraje se skvěle (říká člověk, který hru hrál od jejího vydání a s přestávkami ji hraje dodnes; dojmy nováčka se můžou lišit).
Setting ale není to jediné, čím se BGII může pochlubit. Přineslo i několik inovací, ať už k dobrému či ke zlému - předeším romance se členy party, dále pak možnost získat pro hlavní postavu základnu, skládání artefaktů a také velké množství povolání, kterými hlavní postava může být (a za každé se pak hraje zcela jinak, spolu s vybranými družiníky se schopnosti doplňují). Neměl bych zapomenout ani na relativně velkou přístupnost modderům.
Klady BGII jsou zřejmé, snese s nimi DA:O srovnání? Asi největším problémem dle mého názoru je, že novější hra od stejných tvůrců (Bioware, designérem je v obou případech David Gaider) nepřináší vůbec nic nového. Vlastně počkat, přináší fungl nový svět a nová pravidla, autoři nebyli omezeni licencí a vytvořili si vlastní příběh, vlastní nestvůry a vlastní bojový systém. Lepší? Horší? Jakožto hráč, kterého příliš nezajímají souboje a rád půjde cestou nejmenšího odporu (nepřátel), si v obou případech navolil nejlehčí obtížnost. Možnosti nastavaní obtížnosti je však v obou hrách dostatek na to, aby jimi prošel snad úplně každý s takovou mírou výzev, na jakou se cítí. Chceš to projet rychle? Fajn, žádný friendly fire, nepřátelé netaktizují, ty taky nemusíš. Chceš mít pořádnou výzvu? Každá z postav má vlastní sadu taktik (skriptování chování při boje došlo od dob BG II pěkný kus cesty), můžete používat jedy, inteligentní kombinace kouzel (zmražený nepřítel se dá při dobrém zásahu roztříštit, při kombinaci bouřky a blizzardu se spell might vznikne super účinná bouře století, death hex a smrtící oblak je taky krásná kombinace).
DA:O se daleko více než BGII snaží zavděčit. Snaží se zavděčit hráčům na PC i konzolistům, lidem, co preferují boje i těm, co se raději věnují poznávání spolubojovníků (mohl bych to skoro nazvat socializací), hráčům i hráčkám. Právě zde vidím jádro pudla a důvod, proč mnoho lidí nemůže DA:O přijít na jméno - místo zacílení na určitou skupinu hráčů (je) se zaměřuje i na jiné skupiny a první zmínění to možná podvědomě cítí jako zradu. A možná taky ne.
A teď to nástupnictví. Bioware se pokusilo zopakovat úspěch své (nejlepší?) hry v produktu nové generace. Stejně jako BG II bylo temnější než BG I, snaží se o temnost i DA:O - a to nejen v hlavním příběhu, ale i vizuálním zpracování. BG 1 je málem až romantické vyobrazení středověké fantasy, se spoustou zeleně a poměrně nenáročnými tématy a motivy - ano, je tu sice vrah dětí, posedlí, nějací oživlí kostlivci a brácha, co vás chce zabít, ale pohodička. Tales of the Sword Coast už poněkud přitvrzuje s démony, vlkodlaky, prokletou trpasličí věží s krvavou historií, ale tento přesun v náladě ještě není tak patrný, i když tráva už není tak jasně zelená a stromy tak svěží. BG II se už vytasí s upíry, draky, bazénky s krví, sadistickým padouchem se zálibou v nožích a určitým politikařením a rivalitou gild (nejen zloději vs. upíři, Zahalení čarodějové nejsou o nic lepší) a barevná paleta se posunula k větší stylizaci a dohněda. Beholdeři, mozkožrouti a lichové jsou ve své podstatě velmi děsivými stvořeními, ale hra tyto pocity příliš vyznít nenechá.
DA:O už se s temnou atmosférou nepáře a o barevné paletě se ani mluvit nedá, hnědé je všechno (když jsem hru viděl poprvé v chodu, bylo mi z toho až nevolno, naštěstí se s tím dá pohrát). Nabízí se nám romance (kromě Bioware a Obsidianu to pokud vím nenabízí nikdo) a tentokrát jsou i genderově vyrovnané, oproti dvou ženám a jednomu muži tu máme dvě ženy a dva muže (chlapce, chcete-li;), přičemž jedna z žen i jeden z mužů se nabízí oběma pohlavím hlavní postavy.
Chcete-li, můžete (i když jsem četl, že pouze na PC) hrát DA:O i v izometrickém modu a ne jen z pohledu kamery za zády postav. Ovládáte najednou čtyři postavy místo jedné, můžete se mezi nimi libovolně překlikávat a dokonce jim i měnit výzbroj a výstroj, stejně jako za starých časů. I proto dám DA:O přednost před jakýmkoli RPG typu série The Elder Scrolls, Gothic nebo Diablo. (Ostatně zde se Bioware drží stejné linie a jediným důvodem, proč DA:O nebyl prezentován jako nástupce Neverwinter Nights je podle mě absence multiplayeru).
DA:O bohužel není tak revolučním počinem jak Mass Effect, to mu ale neubírá na kvalitě. Přiznám se, že mě hra dlouho odpuzovala vzhledem, ale po určité míře šolíchání s nastavením grafiky se mi podařilo odstranit to nejhorší (na nejnižší detaily a rozlišení;). Co se mi odstranit nepodařilo byly pády hry během bojů. Jiné výhrady nemám, hra mě plně uspokojila v předvedění celé škály nálad - od epické roviny přes intimní (přátelství a romance) až po horor (ticho před bouří ve vesnici Haven, deníček Brančiny milenky). Už méně jsem byl potěšen závěrečnou bitvou o Denerim, ale to bylo i proto, že mi to v každé lokaci alespoň jednou spadlo a hrát to znovu a znovu se mi dost eklovalo.
Je příjemné vidět, že autoři se pokusili o dodání míry znovuhratelnosti pomocí šesti origins postav - a že daný origin pak po návratu do místa původního působení má určité změny oproti jiným originům, byť i jen kosmetické. Rozhodnutí během hlavní dějové linie (komu pomoci) je bohužel také jen kosmetické.
No nic, jdu dohrát zbývajících pět originů a pomocí savů získat i zbytek druhých možností...
EDIT: proč je podle mě DA:O hodna přívlastku duchovní nástupce Baldur's Gate (II).
Nejprve několik slov o BGII. Pravděpodobně nikdo nezpochybní tvrzení, že BG II představuje vrchol izometrických RPG a jednu z nejlepších her všech dob bez ohledu na žánr (možná až na pár zarytých falloutistů). Největší devizou BG II je podle mě naprosto nepřekonané převedení pravidel Advanced Dungeons and Dragons (second edition) do počítačové podoby, spolu se zasazením do settingu Forgotten Realms (plus přesahy do Dragonlance a Planescape). Toto využití pravidel a settingu nebylo prvním ani posledním, ale při pohledu na skupinu Gold Box her, sérii Eye of the Beholder, případně Demon Stone nebo Daggerdale tu BG II a obecně hry na Infinity Engine vycházejí jako jasní vítězové. Nemluvě o tom, že i po dvanácti letech hra vypadá a hraje se skvěle (říká člověk, který hru hrál od jejího vydání a s přestávkami ji hraje dodnes; dojmy nováčka se můžou lišit).
Setting ale není to jediné, čím se BGII může pochlubit. Přineslo i několik inovací, ať už k dobrému či ke zlému - předeším romance se členy party, dále pak možnost získat pro hlavní postavu základnu, skládání artefaktů a také velké množství povolání, kterými hlavní postava může být (a za každé se pak hraje zcela jinak, spolu s vybranými družiníky se schopnosti doplňují). Neměl bych zapomenout ani na relativně velkou přístupnost modderům.
Klady BGII jsou zřejmé, snese s nimi DA:O srovnání? Asi největším problémem dle mého názoru je, že novější hra od stejných tvůrců (Bioware, designérem je v obou případech David Gaider) nepřináší vůbec nic nového. Vlastně počkat, přináší fungl nový svět a nová pravidla, autoři nebyli omezeni licencí a vytvořili si vlastní příběh, vlastní nestvůry a vlastní bojový systém. Lepší? Horší? Jakožto hráč, kterého příliš nezajímají souboje a rád půjde cestou nejmenšího odporu (nepřátel), si v obou případech navolil nejlehčí obtížnost. Možnosti nastavaní obtížnosti je však v obou hrách dostatek na to, aby jimi prošel snad úplně každý s takovou mírou výzev, na jakou se cítí. Chceš to projet rychle? Fajn, žádný friendly fire, nepřátelé netaktizují, ty taky nemusíš. Chceš mít pořádnou výzvu? Každá z postav má vlastní sadu taktik (skriptování chování při boje došlo od dob BG II pěkný kus cesty), můžete používat jedy, inteligentní kombinace kouzel (zmražený nepřítel se dá při dobrém zásahu roztříštit, při kombinaci bouřky a blizzardu se spell might vznikne super účinná bouře století, death hex a smrtící oblak je taky krásná kombinace).
DA:O se daleko více než BGII snaží zavděčit. Snaží se zavděčit hráčům na PC i konzolistům, lidem, co preferují boje i těm, co se raději věnují poznávání spolubojovníků (mohl bych to skoro nazvat socializací), hráčům i hráčkám. Právě zde vidím jádro pudla a důvod, proč mnoho lidí nemůže DA:O přijít na jméno - místo zacílení na určitou skupinu hráčů (je) se zaměřuje i na jiné skupiny a první zmínění to možná podvědomě cítí jako zradu. A možná taky ne.
A teď to nástupnictví. Bioware se pokusilo zopakovat úspěch své (nejlepší?) hry v produktu nové generace. Stejně jako BG II bylo temnější než BG I, snaží se o temnost i DA:O - a to nejen v hlavním příběhu, ale i vizuálním zpracování. BG 1 je málem až romantické vyobrazení středověké fantasy, se spoustou zeleně a poměrně nenáročnými tématy a motivy - ano, je tu sice vrah dětí, posedlí, nějací oživlí kostlivci a brácha, co vás chce zabít, ale pohodička. Tales of the Sword Coast už poněkud přitvrzuje s démony, vlkodlaky, prokletou trpasličí věží s krvavou historií, ale tento přesun v náladě ještě není tak patrný, i když tráva už není tak jasně zelená a stromy tak svěží. BG II se už vytasí s upíry, draky, bazénky s krví, sadistickým padouchem se zálibou v nožích a určitým politikařením a rivalitou gild (nejen zloději vs. upíři, Zahalení čarodějové nejsou o nic lepší) a barevná paleta se posunula k větší stylizaci a dohněda. Beholdeři, mozkožrouti a lichové jsou ve své podstatě velmi děsivými stvořeními, ale hra tyto pocity příliš vyznít nenechá.
DA:O už se s temnou atmosférou nepáře a o barevné paletě se ani mluvit nedá, hnědé je všechno (když jsem hru viděl poprvé v chodu, bylo mi z toho až nevolno, naštěstí se s tím dá pohrát). Nabízí se nám romance (kromě Bioware a Obsidianu to pokud vím nenabízí nikdo) a tentokrát jsou i genderově vyrovnané, oproti dvou ženám a jednomu muži tu máme dvě ženy a dva muže (chlapce, chcete-li;), přičemž jedna z žen i jeden z mužů se nabízí oběma pohlavím hlavní postavy.
Chcete-li, můžete (i když jsem četl, že pouze na PC) hrát DA:O i v izometrickém modu a ne jen z pohledu kamery za zády postav. Ovládáte najednou čtyři postavy místo jedné, můžete se mezi nimi libovolně překlikávat a dokonce jim i měnit výzbroj a výstroj, stejně jako za starých časů. I proto dám DA:O přednost před jakýmkoli RPG typu série The Elder Scrolls, Gothic nebo Diablo. (Ostatně zde se Bioware drží stejné linie a jediným důvodem, proč DA:O nebyl prezentován jako nástupce Neverwinter Nights je podle mě absence multiplayeru).
Lesokraj