Her s tématikou války ve Vietnamu moc není, a když už jsou, tak jsou to většinou céčkové záležitosti. Mezi výjimky se řadí úžasný Vietcong a téměř neznámá taktická akce ze série Conflict s podtitulem Vietnam. O Shellshocku jsem slyšel, ale díky nechvalné proslulé dvojce jsem ho opomíjel. Byla to jednoznačně škoda. Ač to tak nevypadá, Shellshock je v pravdě dost dobrá střílečka a pro fandy této tématiky ji mohu jednoznačně doporučit.
Prvně by se slušelo říci, že je to konzolový port a to ne zrovna dvakrát doladěný. Ovládání je jasně optimalizováno na gamepad, který se mi paradoxně nepodařilo zprovoznit. Myš nepříjemně laguje a není žádná sranda zpočátku vůbec něco trefit. Ale jak je zvykem, časem se to dá naučit a ke konci hry už vám to ani nepřijde. Technicky je hra velice stabilní, grafika ucházející, ale nikterak detailní. Textury jsou i na svou dobu v dosti nízkém rozlišení.
Design map je striktně lineární a jen málokdy má hráč možnost volby cesty (všehovšudy asi dvakrát). Mise jsou vesměs krátké a střílení je dosti arkádové. Je to trochu škoda, dokázal bych si představit klidně i misi dlouhou několik desítek minut – jako to bylo u Conflict Vietnam. Atmosféru rozlehlé džungle to trochu kazí.
Samotné střílení se mi ale líbilo nesmírně. Mám pocit, že hra běží na stejném, či nějak upraveném enginu ze série Conflict. Střílení je hodně podobné, chování nepřátel při zásahu taktéž. Po celou dobu hraní jsem měl opravdu pocit, že střílím do živého. Nepřátelé padají za pomocí výborné fyziky na zem. Zbraně zase pořádně kopou a díky topornému míření jsem měl pocit jejich těžkosti. Že by se za záporu vlastně stával klad? No… jak kdy.
Příběh ve hře prakticky není, i když mě docela pobavil jeden menší zvrat a následná mise v poslední třetině hry. Ke konci jsem však měl pocit, že hře trochu docházel dech. Design přestával být zajímavý, tak jako na začátku, a poslední mise moc uspokojujícím zakončením nebyla.
Ale i přes několik nedostatků se jedná o důstojného zástupce žánru. Pro fandy Vietcongu to je povinnost. 79%
Herní doba dle sejvu: 3h 38min
Prvně by se slušelo říci, že je to konzolový port a to ne zrovna dvakrát doladěný. Ovládání je jasně optimalizováno na gamepad, který se mi paradoxně nepodařilo zprovoznit. Myš nepříjemně laguje a není žádná sranda zpočátku vůbec něco trefit. Ale jak je zvykem, časem se to dá naučit a ke konci hry už vám to ani nepřijde. Technicky je hra velice stabilní, grafika ucházející, ale nikterak detailní. Textury jsou i na svou dobu v dosti nízkém rozlišení.
Design map je striktně lineární a jen málokdy má hráč možnost volby cesty (všehovšudy asi dvakrát). Mise jsou vesměs krátké a střílení je dosti arkádové. Je to trochu škoda, dokázal bych si představit klidně i misi dlouhou několik desítek minut – jako to bylo u Conflict Vietnam. Atmosféru rozlehlé džungle to trochu kazí.
Samotné střílení se mi ale líbilo nesmírně. Mám pocit, že hra běží na stejném, či nějak upraveném enginu ze série Conflict. Střílení je hodně podobné, chování nepřátel při zásahu taktéž. Po celou dobu hraní jsem měl opravdu pocit, že střílím do živého. Nepřátelé padají za pomocí výborné fyziky na zem. Zbraně zase pořádně kopou a díky topornému míření jsem měl pocit jejich těžkosti. Že by se za záporu vlastně stával klad? No… jak kdy.
Příběh ve hře prakticky není, i když mě docela pobavil jeden menší zvrat a následná mise v poslední třetině hry. Ke konci jsem však měl pocit, že hře trochu docházel dech. Design přestával být zajímavý, tak jako na začátku, a poslední mise moc uspokojujícím zakončením nebyla.
Ale i přes několik nedostatků se jedná o důstojného zástupce žánru. Pro fandy Vietcongu to je povinnost. 79%
Herní doba dle sejvu: 3h 38min
Pro: prostředí, pocit ze střelby, velké množství zbraní, hudba a dabing
Proti: slabší grafika, nedokonalé zvukové přechody, občas ovládání; jednoduché, lineární a krátké