Musím začít trochu nezvykle - Crysis 2 je špičková střílečka s výbornou hratelností (která je ještě lepší než u předchozího dílu), skvělou grafikou (kterou s prvním dílem porovnávat nebudu), úžasnou hudbou (takové hlavní téma od Hanse Zimmera mi zní v hlavě ještě teď), zajímavými zbraněmi a dobrým level designem...
To abyste chápali, proč jsem té hře dal 80%...
A teď budu mluvit o tom, co se mi nelíbilo.
Začneme faktem, že autoři pravděpodobně vyhodili autora příběhu u prvního dílu i s naprostou většinou jeho materiálu, rozhodli se překopat skoro všechno co se v jedničce (a ve Warhead) stalo a následně se chovat jako by se nic nestalo.
Tak třeba Cepth - mimozemská rasa, kolem které se obě hry vlastně točí, se jaksi v časové mezeře tří let rozhodli kompletně překopat svoje technologie a bojovou taktiku, která je naprosto jasně stavěla do vojenské výhody, a přizpůsobili se taktice lidské, která jim žádnou výhodu nedává. Proč? A navíc mi připadali jako něco co uteklo ze série Halo.
Příběh samotný pak namísto střízlivého military-scifi podání jedničky, kde je hrdina sice důležitý, ale pořád je to "jen voják", přechází v trapnou ódu na hrdinu, který je jediným kdo může zachránit svět a koťátka. A pamatujete si na ty směšné teatrální záporáky z jedinčky? Jo? Tak tady je to snad ještě horší.
A pak třeba vystavění příběhu - v prvním díle jsem věděl proč co dělám (nebo alespoň co je mým cílem) a hra mi znovu a znovu ukazovala, že jsem součástí rozlehlé vojenské akce, kterou někdo řídí a plánuje.
Dvojka je CHAOS, ve které se hrdina... ne, tak to není... ve které se několik vedlejších postav, které hrdina s absurdní důvěrou poslouchá, rozhodují na poslední chvíli, že hrdina musí splnit tu a tu důležitou věc a vydat se tam a tam... a nejlépe bez odmlouvání (kterého ani není schopen) spáchat nějakou naprosto jasně sebevražednou akci. Hráč tak může na děj naprosto kašlat a jít za modrým waypointem.
A je toho víc, zatímco když v jedničce (a hlavně ve Warhead) narazíte na nějaký přátelský vojenský tým, který vás chvíli doprovází, tak si můžete užít to, jak mezi sebou mluví, oslovují se jmény, vtipkují a prostě a dobře "jsou to lidi" a když nějaký zemře, je vám ho líto... tady nic takového není, jsou to bezejmenní vojáci, kteří vás nezajímají.
Spousta věcí v ději naprosto zjevně existují jen proto, aby dali vývojářům výmluvu k tomu, proč je něco na místě, kde zrovna hráč je = Potřebujeme aby byl New York evakuovaný a plný vojenských jednotek? Hodíme do něj virus!; Potřebujeme aby hrdinu neměl jeden ze záporáků rád? Bude si myslet, že je to někdo jiný... a to i v případě, že mu všichni budou tvrdit opak... nebo mu to pro jistotu nikdo ani neřekne!
Jo a ten konec, který ani nemá pořádného bosse (i když, pravda, lepší než ten zabugovaný v jedničce) a nemá tak ani pořádné vyvrcholení.
Pak jsou tu mírné přešlapy k hratelnosti, jako je například:
Hloupé zpracování "sbírání zbytků" po mrtvých mimozemšťanech, kvůli kterému hráč musí pobíhat po bojišti a běhat do třpytivých obláčků.
Některé naprosto zbytečné schopnosti (přinejmenším v singleplayeru), jako je například schopnost vidět neviditelné nepřátele (kteří jsou ve hře všehovšudy 4... současně... a tu schopnost na to ani nepotřebujete) nebo oznámení toho, že je nepřítel ve vaší blízkosti (což můžete vidět na radaru).
Stupidní... ono to ani nelze nazvat quick-time eventy.
Dabing většiny postav, který zní jako by dabéři spíš teatrálně předčítali proslovy, než že prožívají slova dabovaných postav.
Málo vozidlových částí, které když byly, tak spíš působily jako krátká minihra.
Nemožnost quick-save.
--------------------------------------------------------------------------------------
Takže, hned na začátku jsem napsal, proč je Crysis 2 skvělá střílečka. Pak jsem napsal, proč je Crysis 2 horší než její předchůdci a jaké jsou její výrazné nedostatky. Ale přesto je Crysis 2 pořád skvělá FPS, kterou si klidně užijete i bez znalosti jedničky.
Pokud jste si ale v jedničce, tak jako já, užili kvalitní a přehledné podání příběhu a těšili jste se na to, jak se bude vyvíjet dál, připravte se na studenou sprchu.
Jen opravdu kvalitní hratelnost mě donutila této hře dát 80% a ne o 10-20% méně.
To abyste chápali, proč jsem té hře dal 80%...
A teď budu mluvit o tom, co se mi nelíbilo.
Začneme faktem, že autoři pravděpodobně vyhodili autora příběhu u prvního dílu i s naprostou většinou jeho materiálu, rozhodli se překopat skoro všechno co se v jedničce (a ve Warhead) stalo a následně se chovat jako by se nic nestalo.
Tak třeba Cepth - mimozemská rasa, kolem které se obě hry vlastně točí, se jaksi v časové mezeře tří let rozhodli kompletně překopat svoje technologie a bojovou taktiku, která je naprosto jasně stavěla do vojenské výhody, a přizpůsobili se taktice lidské, která jim žádnou výhodu nedává. Proč? A navíc mi připadali jako něco co uteklo ze série Halo.
Příběh samotný pak namísto střízlivého military-scifi podání jedničky, kde je hrdina sice důležitý, ale pořád je to "jen voják", přechází v trapnou ódu na hrdinu, který je jediným kdo může zachránit svět a koťátka. A pamatujete si na ty směšné teatrální záporáky z jedinčky? Jo? Tak tady je to snad ještě horší.
A pak třeba vystavění příběhu - v prvním díle jsem věděl proč co dělám (nebo alespoň co je mým cílem) a hra mi znovu a znovu ukazovala, že jsem součástí rozlehlé vojenské akce, kterou někdo řídí a plánuje.
Dvojka je CHAOS, ve které se hrdina... ne, tak to není... ve které se několik vedlejších postav, které hrdina s absurdní důvěrou poslouchá, rozhodují na poslední chvíli, že hrdina musí splnit tu a tu důležitou věc a vydat se tam a tam... a nejlépe bez odmlouvání (kterého ani není schopen) spáchat nějakou naprosto jasně sebevražednou akci. Hráč tak může na děj naprosto kašlat a jít za modrým waypointem.
A je toho víc, zatímco když v jedničce (a hlavně ve Warhead) narazíte na nějaký přátelský vojenský tým, který vás chvíli doprovází, tak si můžete užít to, jak mezi sebou mluví, oslovují se jmény, vtipkují a prostě a dobře "jsou to lidi" a když nějaký zemře, je vám ho líto... tady nic takového není, jsou to bezejmenní vojáci, kteří vás nezajímají.
Spousta věcí v ději naprosto zjevně existují jen proto, aby dali vývojářům výmluvu k tomu, proč je něco na místě, kde zrovna hráč je = Potřebujeme aby byl New York evakuovaný a plný vojenských jednotek? Hodíme do něj virus!; Potřebujeme aby hrdinu neměl jeden ze záporáků rád? Bude si myslet, že je to někdo jiný... a to i v případě, že mu všichni budou tvrdit opak... nebo mu to pro jistotu nikdo ani neřekne!
Jo a ten konec, který ani nemá pořádného bosse (i když, pravda, lepší než ten zabugovaný v jedničce) a nemá tak ani pořádné vyvrcholení.
Pak jsou tu mírné přešlapy k hratelnosti, jako je například:
Hloupé zpracování "sbírání zbytků" po mrtvých mimozemšťanech, kvůli kterému hráč musí pobíhat po bojišti a běhat do třpytivých obláčků.
Některé naprosto zbytečné schopnosti (přinejmenším v singleplayeru), jako je například schopnost vidět neviditelné nepřátele (kteří jsou ve hře všehovšudy 4... současně... a tu schopnost na to ani nepotřebujete) nebo oznámení toho, že je nepřítel ve vaší blízkosti (což můžete vidět na radaru).
Stupidní... ono to ani nelze nazvat quick-time eventy.
Dabing většiny postav, který zní jako by dabéři spíš teatrálně předčítali proslovy, než že prožívají slova dabovaných postav.
Málo vozidlových částí, které když byly, tak spíš působily jako krátká minihra.
Nemožnost quick-save.
--------------------------------------------------------------------------------------
Takže, hned na začátku jsem napsal, proč je Crysis 2 skvělá střílečka. Pak jsem napsal, proč je Crysis 2 horší než její předchůdci a jaké jsou její výrazné nedostatky. Ale přesto je Crysis 2 pořád skvělá FPS, kterou si klidně užijete i bez znalosti jedničky.
Pokud jste si ale v jedničce, tak jako já, užili kvalitní a přehledné podání příběhu a těšili jste se na to, jak se bude vyvíjet dál, připravte se na studenou sprchu.
Jen opravdu kvalitní hratelnost mě donutila této hře dát 80% a ne o 10-20% méně.
E.Y.E: Divine Cybermancy