Tapír! Ty jo! Tapír, tady opravdu kráčí tapír a druhej. Na mém krásném slunném palmovém ostrově si jen tak vykračuje, dokonale ztvárněný (jako vše) a asi ho vůbec nezajímají moje starosti.

Nevím kam dřív skočit. Jakou plodinu pěstovat dřív. Jakou surovinu těžit, nebo raději netěžit, abych nezničil přírodní bohatství mého ostrova a on zůstal atraktivní pro turisty. Ti by mi přinesli profit! Stejně jako plodiny nebo suroviny.

Pak bych mohl konečně postavit ten kostel, abych uklidnil náboženskou frakci nebo tu nemocnici, aby mi nenadávali komunisti. Ale vždyť lidi nemají pořádné bydlení, safra, rychle jim postavit pár trochu dobrých baráků, jinak mi vyběhnou do džungle a zahájí gerilu. To teď vůbec nepotřebuju! Ať ještě chvilku vydrží! Já jim to všechno zajistím, jen co bude hotová logistická struktura. Na té to stojí.

A už protestujou!!! Kdo je to tentokrát zelení, komouši, náckové, nebo kapitalisti? Raději je poběžím uklidnit. Jsou to nacionalisti a nelíbí se jim zahraniční politika, že prý nám přistěhovalci berou práci. Vždyť to je nesmysl! Potřebuju je na farmy a doly, ať mohu postavit ten podělanej kostel a zalepím hubu flanďákům.

Už jich mám dost!! Já je zakážu a bude! Jestli mě nenechají v klidu vybudovat ekonomiku, utáhneme opratě, posílíme armádu a ať si revoltujou. Já jsem tady El PRESIDENTE!!! Vy budete tančit, jak já pískám.....

Tak. Vždyť jsem to říkal. Už to vypadá dobře. Zpracováváme cukr na rum, konzervujeme ananas, doutníky z tabáku jsou prvotřídní a exportní ceny stoupají. Zbraně ze železa nám sice trochu kazí mezinárodní vztahy, ale to spraví pár pochvalných projevů. Turisté s naditými prkenicemi se povalují na plážích a jen co dostavíme letiště, bude jich ještě víc. Pánbíčkáři jsou spokojeni nejen v kostele, ale i v katedrále a až pozvu papeže tak budou chrochtat blahem. Lidem brzy do bytů poteče elektřina a komoušové dají taky pokoj. Pak pár buržoustskejch podniků pro kapitalisty, ať v nich můžou mávat penězma a budeme tu mít ráj na zemi. Dílo se daří! Mám radost.

Možná vyhlásím amnestii pro ty nedočkaví nevděčníky, kteří v nejtěžších chvílích našeho rozvoje zahájili rebelii a chtěli zničit naši budoucnost. Neměl jsem jinou možnost než povstání utopit v krvi. Neměl! Možná dřív postavit ten kostel. Nebo zajistit nehodu Chuanu Alvarezovi, než proti mně poštval poddané, myslím voliče. To je však minulost.

Tajná policie nehlásí žádný velký neklid. Prosperujeme. Národ je spokojen. Brzy snížím stav armády. Ještě dva náklady lodi našeho proslulého rumu a zvednu všem platy, pak bude po ideologických bojích. O to stejně všem jde. Peníze až na prvním místě. A kdyby se náhodou něco zvrtlo mé Švýcarské konto to jistí.

Ach, koukněte na ten západ slunce.