Na první pohled působí celkem odpudivě díky nevábné grafice, naprosto hovadskému jízdnímu a fyzikálnímu modelu a dosti rozsekanému gameplayi, kdy je hráč neustále nucen ke krátké interakci a následně umlčen video-animací. Nechybělo málo a tuhle, jinak skvělou, hru jsem jednoduše odinstaloval.
Jenže jaxe začne rozjíždět vyšetřování a příběh, LA Noire chytne a nepustí. Traffic obsahuje originální případy, které mi jako jediné utkvěly v paměti jako ty nejzajímavější. Poté přecházím na Homicide, který se s přívalem dalších a dalších vražd stává poněkud stereotypním, než nedojde na skvělé zakončení ukazující na prohnilost celého systému. Protidrogové Vice si drží vysokou laťku až do zvratu v životě hlavního hrdiny a jeho následné degradaci na další oddělení. Arsen, jako finální „kampaň“ zase poněkud ubere na otáčkách, přidá novou hratelnou postavu a pohled z jiného úhlu a tlačí hráče do pomalu vypointovaného rozuzlení.
Příběh plyne velmi pomalu, je dospělý, jednotlivé případy se vzájemně proplétají nebo se k nim postavy vrací v rozhovorech v průběhu hry a nechybí překvapivé zvraty. Vyžaduje ale hráčovu plnou pozornost a rozhodně si celou hru střelím znova, protože mi spousta detailů a spojitostí utekla.
Naprosto brilantní jsou charaktery postav, které mě nepřestaly až do konce hry překvapovat. Hlavní hrdina, Cole Phelps, nepatří mezi nejsympatičtější. Díky svému topornému, bezchybnému chování, chladnému přístupu a neotřesitelné touze být za každých okolností spravedlivým. Postupem času se hráč dozvídá jeho rozhodnutí jako velitele ve válce, s Phelpse se stává chybující člověk s city a jeho celkový vývoj patří k tomu nejlepšímu, co mi hra nabídla. V jedné scéně mi vyskočila husí kůže takovým způsobem, že jsem měl chuť vyskočit a zařvat prostě jen: „Yeah!“. Jeho finální pohled je pak velmi dojemnou tečkou za celým jeho životem. Ostatní postavy jsou také velice povedené a rádoby klaďasové se stávají sviněmi a naopak na první pohled pokřivené charaktery se vybarvují opačným směrem, než by člověk čekal.
L.A. let čtyřicátých v podání Noire je velice detailně a poctivě vymodelováno (za výlohami lze dokonce rozpoznat konkrétní zboží), jen je celé město poněkud nudné. Samá rovinka, jedna ulice jako druhá... to ale nepovažuji za příliš velký zápor, vzhledem k určité autenticitě tehdejší doby.
Doprava docela pokulhává a občané se chovají často dost nelogicky. Při odbočování doleva nedávají přednost, pokud vidí, že se na ně ženu v obrovské rychlosti z boku, nenapadne je nic lepšího než zabrzdit a nechat mě se o ně rozflákat a často se mi taky stalo, že jsem přijel na křižovatku a nevěděl jsem, podle čeho se tam pravila provozu vlastně řídí.
Herní doba přesahuje neskutečných 30 hodin. Nutno dodat, že je to hlavně díky několika DLC přidaných od počátku do PC verze hry, obsahující hned několik nových případů vsazených do hlavního příběhu.
Hlavním tahákem by měla být revoluční facial-animace a neskutečně bohaté herecké obsazení (ve finálních titulcích měla každá postava svého herce!). To jsou ale malé věci doplňující celkový dojem z profesionálně odvedené práce autorů.
Rozhodně se jedná o jednu z must-have her za tento rok.
Herní doba: 33hod 17min
*****/5
Jenže jaxe začne rozjíždět vyšetřování a příběh, LA Noire chytne a nepustí. Traffic obsahuje originální případy, které mi jako jediné utkvěly v paměti jako ty nejzajímavější. Poté přecházím na Homicide, který se s přívalem dalších a dalších vražd stává poněkud stereotypním, než nedojde na skvělé zakončení ukazující na prohnilost celého systému. Protidrogové Vice si drží vysokou laťku až do zvratu v životě hlavního hrdiny a jeho následné degradaci na další oddělení. Arsen, jako finální „kampaň“ zase poněkud ubere na otáčkách, přidá novou hratelnou postavu a pohled z jiného úhlu a tlačí hráče do pomalu vypointovaného rozuzlení.
Příběh plyne velmi pomalu, je dospělý, jednotlivé případy se vzájemně proplétají nebo se k nim postavy vrací v rozhovorech v průběhu hry a nechybí překvapivé zvraty. Vyžaduje ale hráčovu plnou pozornost a rozhodně si celou hru střelím znova, protože mi spousta detailů a spojitostí utekla.
Naprosto brilantní jsou charaktery postav, které mě nepřestaly až do konce hry překvapovat. Hlavní hrdina, Cole Phelps, nepatří mezi nejsympatičtější. Díky svému topornému, bezchybnému chování, chladnému přístupu a neotřesitelné touze být za každých okolností spravedlivým. Postupem času se hráč dozvídá jeho rozhodnutí jako velitele ve válce, s Phelpse se stává chybující člověk s city a jeho celkový vývoj patří k tomu nejlepšímu, co mi hra nabídla. V jedné scéně mi vyskočila husí kůže takovým způsobem, že jsem měl chuť vyskočit a zařvat prostě jen: „Yeah!“. Jeho finální pohled je pak velmi dojemnou tečkou za celým jeho životem. Ostatní postavy jsou také velice povedené a rádoby klaďasové se stávají sviněmi a naopak na první pohled pokřivené charaktery se vybarvují opačným směrem, než by člověk čekal.
L.A. let čtyřicátých v podání Noire je velice detailně a poctivě vymodelováno (za výlohami lze dokonce rozpoznat konkrétní zboží), jen je celé město poněkud nudné. Samá rovinka, jedna ulice jako druhá... to ale nepovažuji za příliš velký zápor, vzhledem k určité autenticitě tehdejší doby.
Doprava docela pokulhává a občané se chovají často dost nelogicky. Při odbočování doleva nedávají přednost, pokud vidí, že se na ně ženu v obrovské rychlosti z boku, nenapadne je nic lepšího než zabrzdit a nechat mě se o ně rozflákat a často se mi taky stalo, že jsem přijel na křižovatku a nevěděl jsem, podle čeho se tam pravila provozu vlastně řídí.
Herní doba přesahuje neskutečných 30 hodin. Nutno dodat, že je to hlavně díky několika DLC přidaných od počátku do PC verze hry, obsahující hned několik nových případů vsazených do hlavního příběhu.
Hlavním tahákem by měla být revoluční facial-animace a neskutečně bohaté herecké obsazení (ve finálních titulcích měla každá postava svého herce!). To jsou ale malé věci doplňující celkový dojem z profesionálně odvedené práce autorů.
Rozhodně se jedná o jednu z must-have her za tento rok.
Herní doba: 33hod 17min
*****/5
Silent Hill: The Short Message