War in the north i přes to, že se snaží tvářit se jako nějaké rpgčko, je spíše jen další tuctovou mlátičkou. Za zmínku stojí snad jen ukázka hlavních charakterů z LOTR jako je například Frodo, Aragorn, nebo Elrond se kterými prohodíte pár slov.

V první řadě se jako u každé mlátičky nejdřív podívám na bojový systém. Hrál jsem za Rangera a boj je prakticky stejný jako v Zaklínači 2, takže po chvíli hraní jsem si připadal jako kdybych hrál za pomalejšího bráchu zaklínače. Dále za zmínku stojí lukostřelba, která mi zprvu přišla originálně vyřešená způsobem, že prostě stisknete "alt" a on bleskurychle vytáhne luk a zamíří, ale po chvíli hraní vám dojde, že luk se tu bere jako zbraň na odstřelování lučištníků, ke kterým se nedá dostat s mečem.

Ani samotní nepřátelé nejsou zrovna nejzajímavější. Většinu z nich už budete znát z filmu, ale přibylo i pár nových. Bohužel žádný z nich mi nepřijde natolik zajímavý, aby stál za zmínku, protože prakticky každého nepřítele jde usekat standardním způsobem.

Příběh hry se docela i zajímavě ubírá ve stínu pána prstenů což poměrně potěší při pohledy na ty ne příliš úspěšné hry co se snažili příběh přímo převzít (snad až kromě bfme, kde to stálo za to).

Nakonec snad jen ještě vyzdvihnu kooperace, kdy při třech hráčích musí hra stát určitě za to. A například takové sbírání setů také potěší, i když pro mě rozhodně nejlepší mlátička tohohle roku je Hunted: The Demon's Forge, která War in the north předčí v každém směru snad jen kromě výbavy pro postavu.