Existují hry lehké, které jsou hratelné pro děti, babičky, jednoruké. Dále máme hry s normální obtížností. Ty zvládají trénovanější hráči, co mají již něco nahráno, nezaleknou se bugů či nemožnosti ukládání v průběhu mise apod. Pak jsou hry těžké a nebo kurev.. eh teda ještě těžší. Ty dohrají jen staří mazáci, co hrají od dob Amigy a ZX Spectra, mají vousy jako Rybka a nejsou Tuček. V dávných dobách se jim říkalo docela debilně pařani, dnes ještě debilněji hardcore hráči. No a pak je tady Warhammer: Shadow of the Horned Rat, tu nedohrál nikdo, kdo není herní polobůh, nebo neobětoval svého mladšího sourozence v krčském lesíku.
Hra se ke mně dostala od mého kamaráda zhruba v době, kdy jsem začal louskat první knihy ze světa Warhammeru, takže jsem to bral jako zpestření četby, což se záhy potvrdilo přítomností legendárních postav. Hned na začátku jsem dostal od známého varování, že je to extra tuhá hra a že on to nedohrál. Na to jsem se mu vysmál a že já to jako dohraju s prstem v nose a s rukou v poklopci atd. Brzy jsem byl však vyveden z omylu.
Po pěkném intru nastal celkem šok, protože tak hnusnou grafiku jsem v té době ještě neviděl, hromada barevných sraček se pohybuje k další hromadě o něco méně barevných sraček, srazí se a vy podle řinčení zbraní poznáte, že se bojuje. Pak vás, protože nejste přeci debil, napadne v nastavení zvýšit rozlišení a už se na to dá dívat, aniž byste přišli o zrak. Dokonce poznáte jezdecké jednotky od pěších, orky od skavenů, dělo od kouzelníka, nicméně je to stále bída.
Z počátku máte pouze dvě jednotky, jak postupujete hrou, přidávají se k vám další. Každá dostává žold a čím je jednotka lepší, tím je také dražší. Nemusím připomínat, že peněz moc mít nebudete. Důležité je také doplňování stavů po boji. Pokud vyberete špatnou taktiku, zemře příliš mnoho vojáků regimentu, budete muset zaplatit větší částku na jejich doplnění. Jakmile dojde ke smrti všech členů, je jednotka ztracena a vám nezbude nic jiného než nahrání pozice. V začátcích jsem hrál mise několikrát, abych dosáhl co nejlepších výsledků a dostal co největší odměnu. Postupem času jsem byl rád, že jsem je vůbec udělal a nezemřela mi půlka armády.
Po mapách se také povalují různé předměty, ty můžete sbírat a vylepšovat svoje jednotky. Hodně důležité jsou zkušenosti, které vaše jednotky v boji získávají. Málo zocelená parta lukostřelců se rozuteče při sebemenším náznaku problému. Jsou však situace, kdy nepomůže nic, před rozběhnutým Rat Ogrem zdrhne každý.
Příběh doplňují mezi misemi videa a přispívají tak k perfektní atmosféře. Máte možnost nahlédnout do knih, kde jsou dopodrobna popsány vaše jednotky, nepřátelské potvory, předměty a kouzla na které ve hře narazíte.
Hra je to opravdu tuhá. Teď se mi ji podařilo asi po deseti letech opět rozchodit, tak ji snad konečně pokořím a dostanu se mezi těch pár nejdrsnějších pařanů a hardcore hráčů.