První New Vegas DLC a druhé, které jsem hrál.

Co na Dead Money oceňuju asi nejvíc, je obtížnost. Protože si s sebou do DLC nemůžete nic vzít a v ulicích Sierra Madre se toho taky moc neválí, nastaly momenty, kdy jsem opravdu radši spíš zdrhal. Tím spíš, když nepřátelé mají sklony obživnout a všude možně se válí pasti a husté mraky jedovatého plynu. I více či méně příčetné postavy, se kterými musíte spolupracovat, jsou vesměs dobře napsané a není problém si je oblíbit.

Docela kontroverzní je pak relativní linearita a v podstatě i krátkost celého příběhu, což ale na druhou stranu umožňuje lépe dávkovat obtížnost. Hlavním problémem pro mě byla absence logiky - ať už jde o navázání na F:NV, o reálie, technologii, o postupy, které vám hra nutí... věci prostě mají sklony nedávat moc smysl a místy už je to vážně dosti iritující.

Ale celkový dojem nebyl marný - obcházení a likvidace zombíků a pastí je celkem dobře navržená, atmosféra smrti v ulicích přesvědčivá a uvnitř kasína jsem si poprvé v nových Falloutech opravdu vychutnal brokovnici. Rozhodně na mě Dead Money udělalo lepší dojem, než Old World Blues, které jsem projel před ním. Pořád je to ale tak nějak logicky špatně a do Falloutího univerza mi to prostě tak docela nepasuje. (I když pořád tam pasuje víc, než Old World Blues.)