Dust: A Tale of the Wired West je adventura přesně podle mých představ. Žádné chození po lokacích a plnění inventáře věcmi. A už vůbec ne jejich nesmyslné používání zcela nesmyslným způsobem v úplně nesmyslných situacích, aby došlo k posunu v nesmyslném příběhu známého ze stejně nesmyslných her, které jsou z nedostatku invence a logiky zaplaveny nesmyslnými puzzly. Nic takového se v prachu divokého západu prostě nekoná.
Celá hra je založena na interakci s lidmi, rozhovorech a následném vyhodnocování získaných informací. Postavy ve hře ale nejsou žádní tupí paňáci stojící na místě. Nečekají až za nimi hráč přijde, aby mu okamžitě vyklopili všechno, co vědí. Často je nutné k rozvázání jazyka určité osoby nejprve získat její přízeň. Buď ukecáním nebo korumpováním. A po jejím získání se stejně nelze chovat jako idiot. Může se totiž stát, že postava přestane komunikovat. Nebo v horším případě daruje hráči kulku mezi oči.
Hlavní příběhovou linku doprovází několik minipříběhů jednotlivých obyvatel města, které mohou mít protichůdné zájmy a zavděčit se tak není možné úplně všem. Charaktery a chování postav je vůbec velmi dobře zpracované. Mimika, gesta, grimasy a svérázný dabing činí z většiny z nich velmi originální kousky, na které nelze jen tak zapomenout. Například za prodavačem rakví, který pro vývoj příběhu nebyl příliš důležitý, jsem chodil každý den pravidelně pokecat, protože měl vždycky v zásobě několik nehorázně morbidních frků.
Hlavní lokací ve hře je pouze jedno malé městečko. Autorům se však podařilo z minima vytěžit maximum. Nevím jak přesně byla hra nastavena, ale během hraní jsem měl často pocit, že některé situace mají náhodný charakter. A když zůstanou nevyřešeny nebo vyřešeny s negativním výsledkem, tak se ve hře stejně něco stane/změní. Některé vedlejší puzzly jsou do hry zakomponovány tak důmyslně, že na první pohled ani jako puzzly čekající na správné vyřešení nevypadají. Např. klavír, schody). Minihry jsou skvělé, střílení horší. Zakončení příběhu bylo pro mě - i přes několik po sobě jdoucích a docela obtížných puzzlů - uspokojující.
Jenom škoda, že podobně laděných adventur není více.
Celá hra je založena na interakci s lidmi, rozhovorech a následném vyhodnocování získaných informací. Postavy ve hře ale nejsou žádní tupí paňáci stojící na místě. Nečekají až za nimi hráč přijde, aby mu okamžitě vyklopili všechno, co vědí. Často je nutné k rozvázání jazyka určité osoby nejprve získat její přízeň. Buď ukecáním nebo korumpováním. A po jejím získání se stejně nelze chovat jako idiot. Může se totiž stát, že postava přestane komunikovat. Nebo v horším případě daruje hráči kulku mezi oči.
Hlavní příběhovou linku doprovází několik minipříběhů jednotlivých obyvatel města, které mohou mít protichůdné zájmy a zavděčit se tak není možné úplně všem. Charaktery a chování postav je vůbec velmi dobře zpracované. Mimika, gesta, grimasy a svérázný dabing činí z většiny z nich velmi originální kousky, na které nelze jen tak zapomenout. Například za prodavačem rakví, který pro vývoj příběhu nebyl příliš důležitý, jsem chodil každý den pravidelně pokecat, protože měl vždycky v zásobě několik nehorázně morbidních frků.
Hlavní lokací ve hře je pouze jedno malé městečko. Autorům se však podařilo z minima vytěžit maximum. Nevím jak přesně byla hra nastavena, ale během hraní jsem měl často pocit, že některé situace mají náhodný charakter. A když zůstanou nevyřešeny nebo vyřešeny s negativním výsledkem, tak se ve hře stejně něco stane/změní. Některé vedlejší puzzly jsou do hry zakomponovány tak důmyslně, že na první pohled ani jako puzzly čekající na správné vyřešení nevypadají. Např. klavír, schody). Minihry jsou skvělé, střílení horší. Zakončení příběhu bylo pro mě - i přes několik po sobě jdoucích a docela obtížných puzzlů - uspokojující.
Jenom škoda, že podobně laděných adventur není více.
Shenmue III