V určitém ohledu bych mohl vzít svůj komentář k Dirty Split a s několika minimálníma změnama ho zde s klidem na duši použít. Jak The Goat in the Grey Fedora, tak i předchozí díl totiž představují stejný typ hry jak DS či třeba The McCarthy Chronicles: Episode 1. Hráč dostává pod kontrolu klasický typ soukromého detektiva, co nemá moc štěstí, ještě méně peněz a co veškeré dění komentuje s patřičným cynismem. Ve všech případech se jedná o velice jednoduché hry, kdy není kde se výrazněji zaseknout, čímž získávají až takřka filmový nádech, který je podporován krátkou délkou zhruba do jedné hodiny hraní i mnoha snadno rozeznatelnými odkazy na klasická žánrová díla, zde konkrétně třeba Casablancu či Maltézského sokola. Dle filmových předloh stylizují autoři i grafiku a hudbu a kdo má styl noir filmů rád, tak si přijde na své (pouze by mě zajímalo, zda to, že zde u NB vypadají postavy v animacích jako lego panáčci byl záměr či se jedná o náhodnou podobnost). Samozřejmě že určité rozdíly se mezi mnou jmenovanými hrami nacházejí, každá z nich například inklinuje k lehce jiné oblasti detektivního žánru, přesto všechny představují jednotný herní styl, z čehož plyne i jednoduché doporučení. Komu se tento typ her líbí, ten si užije i oba případy Nicka Bountyho. Kdo je rád nemá, ten ruce pryč.