Crusader Kings na první pohled vypadá jako takový méně výrazný bratříček vedle sérií jako jsou Victoria, HoI nebo EU. Pod tímhle zdáním se však skrývá mnoho prvků, které mohou oslovit více než tyto slavnější série.
Nejdříve je třeba něco říci o technickém zpracování, následující dva odstavce tak budou především pro ty, kdo žádnou strategii od švédského Paradox Interactive nehráli. První, co vás asi zaujme, je grafické zpracování. To bych ani nenazval ošklivým, jako spíše chybějícím - základem hry je velká mapa Evropy (přibližně od Islandu k Arábii) rozdělená na provincie a soustava tabulek a grafů. Vedle málo rozpohybovaných jednotek lze nazývat grafickou stránkou už jen statické obrázky na jednotlivých ukazatelích a grafech, většinou tváře lidí nebo erby. Tu a tam vám na obrazovce vyskočí upozornění na nějakou událost s jednoduchým obrázkem. Zvuková stránka je také úsporná, hudba se dobře poslouchá. Ale celkově, když budeme hrát bez bedýnek a s černobílou obrazovkou, tak tato hra ztratí ze své zábavnosti velmi málo.
Je totiž o tom, vést svůj státní útvar, tedy tu soustavu provincií na mapě, kterou jste si na začátku hry vybrali. Určitě vás okouzlí počet "protivníků", tedy dalších hrabství, knížectví, království, sultanátů atd, těch je na stovky. Každý z nich má jinou sílu (ať už ekonom.rozvinutost, technologickou vyspělost nebo velikost armády a provincií), jiného panovníka, jiné nároky a spojence. Je to opravdu spletenec. Jak se budete snažit násilně či nenásilně získat další provincie, tak o to stejné se můžou pokoušet ostatní. Z toho plyne, že hra je celkem náročná na hardware. Výrobce také většinou vydává zabugovanou, neoptimalizovanou a padající hru, kterou potom opravuje několika patchy a většinou opravdu pomůže až datadisk. Ani Crusader Kings není výjimkou, proto vřele doporučuji obstarat i s datadiskem Crusader Kings: Deus Vult, které přidává i několik velice užitečných vylepšení ve hře.
No jak se to hraje? Báječně. Nejdřív jsem si říkal, že tady popíšu mechanismus hry, ale to by vydalo na minimálně 15k znaků, takže stručně. Vedle obligátního válčení, diplomacie, špionáže a ekonomiky jsou tu tři zajímavé věci - panovník a jeho dvůr; systém nároků a titulů; církev. Každá osoba ve hře má 4 dovednosti (válečnictví, diplomacie, intrikářství a správcovstvi, hm něco jako dneska "manažement"). Vedle toho má nepřeberné množství možných vlastnosti (od milosrdenství po chlípnost). Ve hře se nejvíce zabýváte tím jak "šlechtit" svůj panovnický rod, stejně tak budete muset udržovat prestižní a velký dvůr. Toto obojí vám podstatně ulehčí vedení toho obligátního (viz výše). Vedle toho je zde velmi sofistikovaný systém titulů a nároků. Jakmile někdo umře, tak po něm někdo dědí, kdo má nároky tak se je většinou snaží uplatnit. Velkou část hry tak strávíte odstraňováním nechtěných parchantů, výhodnými sňatky a přemýšlením, jak získat nárok na ten který titul. Pozice církve je ve středověkém období logická. Pi většinu času vám nezbývá, než ji udržovat na své straně, pečlivou hrou můžete dosáhnout zvolením svých favoritů jako kardinálů a později i jako papeže. Poté získáváte opravdovou výhodu. Naklonit si církev a papeže budete dělat mnoha způsoby - od zakládání biskupství po křížové výpravy proti pohanům.
Oproti jiným hrám od Paradoxu se Crusader Kings liší v několika věcech. Většina jiných strategií je svázána nascriptovanou strategií a událostmi. Znovuhratelnost je tak nízká, po pár hrách tu jsou jen malé odchylky ve vývoji, AI Německa nemůže 2.světovou vyhrát, AI Anglie, USA či Francie téměř ve všech hrách vévodí vývoji. A tak se dá průběh celkem předvídat a časem základní SP hra omrzí. Znovuhratelnost potom prodlužuje multiplayer a různé mody.
CK je jiná, mnohem dynamičtější a proměnlivější. Zažil jsem jak rozebranou Francii, tak založení a přežití irského království. Každá hra je jiná, i když francouzský či anglický panovník stojí na začátku hry na vrcholu, určitě zažije během těch 4 staletí nějaký úpadek. Čím větší získá ten který panovník území, tím obtížnější je ho potom udržet. Kromě hry samotné je tak neskutečně zábavné sledovat vzestupy a pády jednotlivých království a knížectví i panovnických rodů. Hra je také vyvážená co do komplexnosti a obtížnosti. Není zde micromanagment na té už pro mě nezáživné úrovni, naopak všechno mi přijde takové intuitivní a dávající smysl. Žádné detailní nastavování sociálních a ekonomických atributů, žádné složité vedení bitev a složení armády, žádný otravný podrobný prohlížení mezi desítkami technologií.
Hra je tak podle mého dosti vhodná pro ty, kteří si dosud netroufali nějakou Paradox strategii zkusit. Není hardcore složitá, je intuitivní, dynamická a má i vysokou znovuhratelnost. Pokud máte rádi strategie a dokážete se bavit na mapě středověké Evropy bez osminásobného antialisingu, CK je výborná volba.
Mezi už zmíněné nedostatky většinou technického rázu stojí za to také zmínit absenci možnosti hry za pohany a muslimy. Někdy jsou ostatní panovníci nepředvídatelní až moc a obzvláště ti nekřesťanský mají až moc vysoké dovednosti. Pozor na návykovost, pokud vás takové hry baví neodporučuji začít někdy ve zkouškovým(!). Někteří mohou absenci nascriptovaných událostí vnímat negativně, pro ty je potom vhodnější EU s nějakým tím modem. Pro CK je také několik modů, kromě CK a datadisku Deus Vult hraju s hezčími erby a BOPACKem, jiné mody třeba umožňují právě hru za muslimy, možnost dědit po předlici atd.
Nejdříve je třeba něco říci o technickém zpracování, následující dva odstavce tak budou především pro ty, kdo žádnou strategii od švédského Paradox Interactive nehráli. První, co vás asi zaujme, je grafické zpracování. To bych ani nenazval ošklivým, jako spíše chybějícím - základem hry je velká mapa Evropy (přibližně od Islandu k Arábii) rozdělená na provincie a soustava tabulek a grafů. Vedle málo rozpohybovaných jednotek lze nazývat grafickou stránkou už jen statické obrázky na jednotlivých ukazatelích a grafech, většinou tváře lidí nebo erby. Tu a tam vám na obrazovce vyskočí upozornění na nějakou událost s jednoduchým obrázkem. Zvuková stránka je také úsporná, hudba se dobře poslouchá. Ale celkově, když budeme hrát bez bedýnek a s černobílou obrazovkou, tak tato hra ztratí ze své zábavnosti velmi málo.
Je totiž o tom, vést svůj státní útvar, tedy tu soustavu provincií na mapě, kterou jste si na začátku hry vybrali. Určitě vás okouzlí počet "protivníků", tedy dalších hrabství, knížectví, království, sultanátů atd, těch je na stovky. Každý z nich má jinou sílu (ať už ekonom.rozvinutost, technologickou vyspělost nebo velikost armády a provincií), jiného panovníka, jiné nároky a spojence. Je to opravdu spletenec. Jak se budete snažit násilně či nenásilně získat další provincie, tak o to stejné se můžou pokoušet ostatní. Z toho plyne, že hra je celkem náročná na hardware. Výrobce také většinou vydává zabugovanou, neoptimalizovanou a padající hru, kterou potom opravuje několika patchy a většinou opravdu pomůže až datadisk. Ani Crusader Kings není výjimkou, proto vřele doporučuji obstarat i s datadiskem Crusader Kings: Deus Vult, které přidává i několik velice užitečných vylepšení ve hře.
No jak se to hraje? Báječně. Nejdřív jsem si říkal, že tady popíšu mechanismus hry, ale to by vydalo na minimálně 15k znaků, takže stručně. Vedle obligátního válčení, diplomacie, špionáže a ekonomiky jsou tu tři zajímavé věci - panovník a jeho dvůr; systém nároků a titulů; církev. Každá osoba ve hře má 4 dovednosti (válečnictví, diplomacie, intrikářství a správcovstvi, hm něco jako dneska "manažement"). Vedle toho má nepřeberné množství možných vlastnosti (od milosrdenství po chlípnost). Ve hře se nejvíce zabýváte tím jak "šlechtit" svůj panovnický rod, stejně tak budete muset udržovat prestižní a velký dvůr. Toto obojí vám podstatně ulehčí vedení toho obligátního (viz výše). Vedle toho je zde velmi sofistikovaný systém titulů a nároků. Jakmile někdo umře, tak po něm někdo dědí, kdo má nároky tak se je většinou snaží uplatnit. Velkou část hry tak strávíte odstraňováním nechtěných parchantů, výhodnými sňatky a přemýšlením, jak získat nárok na ten který titul. Pozice církve je ve středověkém období logická. Pi většinu času vám nezbývá, než ji udržovat na své straně, pečlivou hrou můžete dosáhnout zvolením svých favoritů jako kardinálů a později i jako papeže. Poté získáváte opravdovou výhodu. Naklonit si církev a papeže budete dělat mnoha způsoby - od zakládání biskupství po křížové výpravy proti pohanům.
Oproti jiným hrám od Paradoxu se Crusader Kings liší v několika věcech. Většina jiných strategií je svázána nascriptovanou strategií a událostmi. Znovuhratelnost je tak nízká, po pár hrách tu jsou jen malé odchylky ve vývoji, AI Německa nemůže 2.světovou vyhrát, AI Anglie, USA či Francie téměř ve všech hrách vévodí vývoji. A tak se dá průběh celkem předvídat a časem základní SP hra omrzí. Znovuhratelnost potom prodlužuje multiplayer a různé mody.
CK je jiná, mnohem dynamičtější a proměnlivější. Zažil jsem jak rozebranou Francii, tak založení a přežití irského království. Každá hra je jiná, i když francouzský či anglický panovník stojí na začátku hry na vrcholu, určitě zažije během těch 4 staletí nějaký úpadek. Čím větší získá ten který panovník území, tím obtížnější je ho potom udržet. Kromě hry samotné je tak neskutečně zábavné sledovat vzestupy a pády jednotlivých království a knížectví i panovnických rodů. Hra je také vyvážená co do komplexnosti a obtížnosti. Není zde micromanagment na té už pro mě nezáživné úrovni, naopak všechno mi přijde takové intuitivní a dávající smysl. Žádné detailní nastavování sociálních a ekonomických atributů, žádné složité vedení bitev a složení armády, žádný otravný podrobný prohlížení mezi desítkami technologií.
Hra je tak podle mého dosti vhodná pro ty, kteří si dosud netroufali nějakou Paradox strategii zkusit. Není hardcore složitá, je intuitivní, dynamická a má i vysokou znovuhratelnost. Pokud máte rádi strategie a dokážete se bavit na mapě středověké Evropy bez osminásobného antialisingu, CK je výborná volba.
Mezi už zmíněné nedostatky většinou technického rázu stojí za to také zmínit absenci možnosti hry za pohany a muslimy. Někdy jsou ostatní panovníci nepředvídatelní až moc a obzvláště ti nekřesťanský mají až moc vysoké dovednosti. Pozor na návykovost, pokud vás takové hry baví neodporučuji začít někdy ve zkouškovým(!). Někteří mohou absenci nascriptovaných událostí vnímat negativně, pro ty je potom vhodnější EU s nějakým tím modem. Pro CK je také několik modů, kromě CK a datadisku Deus Vult hraju s hezčími erby a BOPACKem, jiné mody třeba umožňují právě hru za muslimy, možnost dědit po předlici atd.
Pro: vyvážená komplexnost - vyšší dynamika, intuitivnost a znovuhratelnost než u podobných strategií
Proti: absence grafiky, nemožnost hrát za pohany a muslimy, někdy AI, v základní hře bez patche malá optimalizace a technické problémy