Nene hoši, dnes to není žádná nostalgie. Tuto hru jsem hrál až někdy v 2004, žádná dětská láska. Stejně však dávám maximální hodnocení, které si schovávám jen pro ty (z mého hlediska) nejlepší hry.
Možná to bude tím, že jsem už v té době nadšeně studoval angličtinu a pokoušel se zdokonalit, možná tím, že mám rád anglické slovní hříčky (říká se tomu "pun" a ne moc dobře se to překládá, vlastně vůbec se to nedá přeložit), možná tím, že jsem si dal tu práci (byla to fuška) a přečetl 16. díl série Xanth of Pierse Anthonyho v originále (protože doposud nebyl a asi ani nebude v dohledné době přeložen) a nebo jen tím, že Legend mám rád (i Death Gate, I Hoboken), tento styl adventur z první osoby mi sedl a hlavně - hru hrát je radost. Tedy kromě těch záseků.
Co dělat když vidíte lávového psa co se jmenuje hot dog ? Hodit na něj rohlík a on zmizí kvůli pravidlu punů. Ve světě Xanthu se totiž vše bere doslova, vše je tam plné triků a úskoků, ale i nečekaných řešení. Přiznám se, že jsem se ve hře asi tak 5x zasekl a musel použít návod. Nakonec jsem nahrál celou hru na youtube pro budoucí nálezce (aby se vyvarovali mých chyb) a tohle vše (připrava, několikanásobné hraní, čtení knihy) jsem udělal jen proto, že ta hra za to stojí. Mám rád podobné principy, svět založený na tak nepravděpodobném scénáři, svět dovedený do maximálních detailů. K tomu krásná grafika alá 256 barev (stačí).
P.S - Dost času mi trvalo, než jsem pochopil, že "the door is ajar" (dveře jsou zaseklé) je vlastně zkomolené "the door is a jar" (dveře jsou sklenice), kde jsem musel dát příkaz "TAKE" na dveře a v inventáři se objevila sklenice. Jo a také companiona si jde vybrat jen jednoho, s ostatními se hráč nedostane z první místnosti. V knize je to trochu jinak, navíc tam Dug umře a hraje jakoby znovu - dostane nového companiona a starý mu pak škodí. To ve hře sice je, ale pozměněné a tak nějak šikovně udělané
Takže pro mě to není trapný humor. Když do toho teď vidím hluboko (široko?), chápu všechny souvislosti a náležitosti. Svět Xanthu by vystačil na deset takových her (pozdější knihy, narozdíl od knih Zeměplochy [které zrají] spíše "content" recyklují. 16tka ale byla taková ideální.
Hra je šílená a kdo nezná knihu, nepochopí. Proto chápu ty nízká hodnocení. Není to vaše blbost, není to blbost autorů hry. Je to zkrátka nezpracovatelnost tématu.
^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^
KDY (poprvé/naposledy) -------- 2004 (2009)
KOLIK (hodin circa) ----------- 13
DOJEM (ano/hmm/ne) ------------ ANO
OBTÍŽNOST (pokud je/pamatuji) - N/A
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Možná to bude tím, že jsem už v té době nadšeně studoval angličtinu a pokoušel se zdokonalit, možná tím, že mám rád anglické slovní hříčky (říká se tomu "pun" a ne moc dobře se to překládá, vlastně vůbec se to nedá přeložit), možná tím, že jsem si dal tu práci (byla to fuška) a přečetl 16. díl série Xanth of Pierse Anthonyho v originále (protože doposud nebyl a asi ani nebude v dohledné době přeložen) a nebo jen tím, že Legend mám rád (i Death Gate, I Hoboken), tento styl adventur z první osoby mi sedl a hlavně - hru hrát je radost. Tedy kromě těch záseků.
Co dělat když vidíte lávového psa co se jmenuje hot dog ? Hodit na něj rohlík a on zmizí kvůli pravidlu punů. Ve světě Xanthu se totiž vše bere doslova, vše je tam plné triků a úskoků, ale i nečekaných řešení. Přiznám se, že jsem se ve hře asi tak 5x zasekl a musel použít návod. Nakonec jsem nahrál celou hru na youtube pro budoucí nálezce (aby se vyvarovali mých chyb) a tohle vše (připrava, několikanásobné hraní, čtení knihy) jsem udělal jen proto, že ta hra za to stojí. Mám rád podobné principy, svět založený na tak nepravděpodobném scénáři, svět dovedený do maximálních detailů. K tomu krásná grafika alá 256 barev (stačí).
P.S - Dost času mi trvalo, než jsem pochopil, že "the door is ajar" (dveře jsou zaseklé) je vlastně zkomolené "the door is a jar" (dveře jsou sklenice), kde jsem musel dát příkaz "TAKE" na dveře a v inventáři se objevila sklenice. Jo a také companiona si jde vybrat jen jednoho, s ostatními se hráč nedostane z první místnosti. V knize je to trochu jinak, navíc tam Dug umře a hraje jakoby znovu - dostane nového companiona a starý mu pak škodí. To ve hře sice je, ale pozměněné a tak nějak šikovně udělané
Takže pro mě to není trapný humor. Když do toho teď vidím hluboko (široko?), chápu všechny souvislosti a náležitosti. Svět Xanthu by vystačil na deset takových her (pozdější knihy, narozdíl od knih Zeměplochy [které zrají] spíše "content" recyklují. 16tka ale byla taková ideální.
Hra je šílená a kdo nezná knihu, nepochopí. Proto chápu ty nízká hodnocení. Není to vaše blbost, není to blbost autorů hry. Je to zkrátka nezpracovatelnost tématu.
^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^
KDY (poprvé/naposledy) -------- 2004 (2009)
KOLIK (hodin circa) ----------- 13
DOJEM (ano/hmm/ne) ------------ ANO
OBTÍŽNOST (pokud je/pamatuji) - N/A
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
SiN Episodes: Emergence
Pro: Grafika, příběh, VTIPY, dokonce i ta blbá MIDI hudba je hezká
Proti: Jen pro ty, kdo znají svět Xanthu, bohužel