Řeknu to narovinu. Lost Planet 2 je opravdu hodně podhodnocená hra. A taky vím proč! Velká část recenzentů ji hrála pouze v singleplayeru, ale kooperativní režim nikdy nezkusila. Jinak si prostě nedovedu vysvětlit hodnocení pohybující se leckdy i okolo čtyřicítky.

LP2 je rozhodně velmi nadprůměrná hra. Jak už z úvodu mohlo vyznít, hra ABSOLUTNĚ není vhodná pro vlky samotáře. Jednak je pro jednoho místy pekelně těžká a jednak je to dost nuda. My jsme hráli jako obvykle s bratránkem Jackem ve dvojici. I tak některé pasáže byly dost tuhé.

Příběh hry se odehrává po událostech jedničky. Přišel mi trochu zmatený a nezáživný. Animace mezi misemi naopak patří ke špičce žánru, protože dělaly dojem vysokorozpočtového hollywoodského sci-fi béčka. Opravdu, animace byly hodně akční a často i hodně napínavé. Stejně tak mise. Mezi vrcholy hry řadím jízdu na vlaku a následné střílení z děla, kde se naplno projevila nutnost spolupráce. Dále bych mohl jmenovat boj s obřím Akridem, kde jsem nechtěnou náhodou broukovi skočil na záda. U jiných stříleček bych nejspíš dostal kopanec a odletěl s půlkou života někam do háje. V horším případě se prostě propadl. Tady ne! V této hře jsem opravdu stál broukovi na zádech a chvilkama až hýkal nadšením jak mě to nehorázně bavilo. Připadal jsem si až pomalu jako Legolas s kulometem. Tyto kulervoucí pasáže střídají kapitoly průměrné a většinou jde o boj s lidskými protivníky. V tomhle bodě jsem se místy nudil. Naštěstí nic netrvalo věčně a po chvíli jsme se opět vrhli do boje s brouky.

Po čas hry se objevuje hromada bossů. Bosse nesnáším! Vždycky jsem z nich u her na nervy, protože mě nebaví hledat taktiku, jak ty sviňuchy rozstřílet. U LP2 mě naopak souboje s nimi hrozně bavily a z nich si taky odnáším největší zážitky. Opravdu! Není nic více kulervoucího než boj s velikým a pořádně nasraným akridem.

Pokud to srhnu, tak hra působí hodně arkádově. Trochu jako z nějakého automatu. Tento styl v moderních střílečkách nemám moc rád, ale u LP2 mi nevadil. Tento pocit „reálnosti“ vyzdvihly skvělé cutscény.

Prostředí se hodně často mění a jednou si zabojujete ve sněhu, jednou v poušti anebo v pralese atp. Dále pochválím hodně ladné pohyby hl. hrdiny, kde se mi líbilo, že při zamíření neotáčí jak idiot na místě celým tělem včetně nohou, ale jenom trupem. Ona celkově grafická stránka je hodně vymákla a přitom to na mém stroji jelo po celou dobu hraní naprosto plynule a škubání jsem neznal.

Ale nebyl bych to já, abych něco nezkritizoval. Je vidět, že je to hra portnutá z konzolí a tak je často nevysvětlené ovládání. V jedné misi jsem měl motorkou naskočit na jedoucí plavidlo. Jenže jsem netušil, že aby motorka vzlétla do výšky, musím zmáčknout klávesu 4. U téhle koniny jsme se s Jackem zasekli snad na půl hodiny a byl jsem nucen hledat řešení na netu, protože jsem myslel, že se jedná o bug. Občas se objeví i nějaké ty nejasnosti v úkolech: není řečeno kam vlastně jít, i když je hra po většinou lineární.

Verdikt: Líbilo! Opravdu! Líbilo moc! Kooperačních kvalit Gears of War to nedosahuje, ale jedná se o velmi promakanou akční řežbu. Dávám 90% přičemž 5% přihazuju z trucu za to, že je tato hra tak nízko.