Dvojka Elvira se mi dostala do rukou pár let po jedničce. Pamatuji si jakoby to bylo včera, když jsem si u kamaráda dvojku nahrával na 3,5" diskety a doma se potom při kopírování modlil, ať není žádná poškozená.

Hra hned od začátku zaujme viditelně hezčí grafikou s mnoha detaily a po nějaké chvíli hraní také svou rozlehlostí. Ve hře je nepřeberné množství předmětů, z nichž většina se dá využít na mixování kouzel. Potěšilo mě, že přísady na kouzla není nutno mixovat dle manuálu jako u jedničky, ale hráč má od začátku k dispozici spellbook, kde jsou přísady popsány (někdy ne zcela konkrétně - je třeba trochu přemýšlet). Asi nikdy nezapomenu na přísadu pro kouzlo "Buoyancy", která se nacházela na jednom jediném místě hry a to v předposledním patře katakomb - pochopitelně jsem se tam musel vracet napodruhé, protože poprvé jsem to přehlédnul :)

Stejně jako u jedničky se můžete těšit na spousty originálních úmrtních scén. Hudba mi přišla dobrá, ale u jedničky byla jaksi temnější... I na zvucích se zřejmě poněkud šetřilo - zatímco u jedničky byly digitalizované, u dvojky se vetšina zvuků odbyla FM syntetickými ruchy.

Na rozdíl od (imo) daleko tužší jedničky, se mi tuhle hru nikdy nepodařilo pokořit. Jel jsem sice podle návodu z Excaliburu od Andrewa, ale bylo tam několik nepřesností - anebo jsem byl prostě levej :) Skončil jsem tenkrát u toho, že mi kněz nechtěl nakreslit na parkovišti pentagram - což byl už skoro samotný závěr hry. Ale prostě se mi ta možnost v dialogu nikde nenabízela :(

Ale i přesto má tahle hra v mém srdci navždy kousek místa ve škatulce s názvem nostalgie. A to už mi nikdo nikdy nesebere.

PS. omlouvám se za časté srovnávání s jedničkou, ale to se nabízí samo :)