Úvod je naprosto otřesný po všech stránkách - lineární chodba plná rubání a pár retardovaných rozhovorů. Následující akt působí jako tuctové RPG a až s následujícím děním začne to opravdu dobré vyplouvat na povrch.
Grafika, ač skoupá na detaily, docela dobře využívá barevného ladění lokací a vytváří dobrou atmosféru města Kirkwall a jeho okolí. Hra se krom úvodu nikde jinde neodehrává a o to víc mi pak vadily opakující se dungeony.
Co se ale opakuje nejvíc, je design questů. Questy se v 95% případů zvrhnou na rubání nekonečných zástupů potvor: Jestliže v jedničce jsme nadávali na nekonečně dlouhé dungeony, tak tady jsou sice rozumně krátké, ale nepřátel v nich složíte na hromadu snad ještě víc, a na tomhle principu vážně stojí téměř všechny questy. To je bez debat největší problém Dragon Age 2.
Dialogy jsou všeobecně na poměrně vysoké úrovni, i když by to nebylo Bioware, aby občas nevyzněly trapně. Někdo se očividně vyblbnul na průpovídkách společníků - ať už při vašich rozhovorech, nebo za vašimi zády při běhání po lokacích. Ty jsem si vychutnal asi ze všeho nejvíc. (Also, hlavní hrdina je namluvený.)
Příběh je krutě lineární. Občas se vám možnosti rozhodnou dostane a občas to i má na něco vliv, ale nepříjemně často vám hra očividné alternativní řešení sprostě nedovolí. Síla příběhu tkví hlavně v tom, jak se události rozvíjí skrz několik let.
V momentě, kdy jsem celou partu posbíral, jsem si vybral nejoblíbenější trojku a nikdy už neměnil. Parťáci nemají žádné ultratemné minulosti, ve kterých byste se mohli hrabat, ale vlastních problémů mají dost a zajímavé a sympatické určitě jsou. Well, alespoň některé. Dvou postav jsem si pro změnu nevšímal vůbec a nejradši bych s nima neměl nic společného, což se překvapivě v obou případech ukázalo jako nanejvýš vhodné.
Celkově vzato musím uznat, že po otřesném úvodu nedopadlo DA2 zase tak špatně, ale vzhledem k celkovému zjednodušení, linearitě a úmornému rubání nepřátel ve stále stejných lokacích, mám problém ho vnímat jako jednoznačně kvalitní RPG. Určitě ale není blbé.
Grafika, ač skoupá na detaily, docela dobře využívá barevného ladění lokací a vytváří dobrou atmosféru města Kirkwall a jeho okolí. Hra se krom úvodu nikde jinde neodehrává a o to víc mi pak vadily opakující se dungeony.
Co se ale opakuje nejvíc, je design questů. Questy se v 95% případů zvrhnou na rubání nekonečných zástupů potvor: Jestliže v jedničce jsme nadávali na nekonečně dlouhé dungeony, tak tady jsou sice rozumně krátké, ale nepřátel v nich složíte na hromadu snad ještě víc, a na tomhle principu vážně stojí téměř všechny questy. To je bez debat největší problém Dragon Age 2.
Dialogy jsou všeobecně na poměrně vysoké úrovni, i když by to nebylo Bioware, aby občas nevyzněly trapně. Někdo se očividně vyblbnul na průpovídkách společníků - ať už při vašich rozhovorech, nebo za vašimi zády při běhání po lokacích. Ty jsem si vychutnal asi ze všeho nejvíc. (Also, hlavní hrdina je namluvený.)
Příběh je krutě lineární. Občas se vám možnosti rozhodnou dostane a občas to i má na něco vliv, ale nepříjemně často vám hra očividné alternativní řešení sprostě nedovolí. Síla příběhu tkví hlavně v tom, jak se události rozvíjí skrz několik let.
V momentě, kdy jsem celou partu posbíral, jsem si vybral nejoblíbenější trojku a nikdy už neměnil. Parťáci nemají žádné ultratemné minulosti, ve kterých byste se mohli hrabat, ale vlastních problémů mají dost a zajímavé a sympatické určitě jsou. Well, alespoň některé. Dvou postav jsem si pro změnu nevšímal vůbec a nejradši bych s nima neměl nic společného, což se překvapivě v obou případech ukázalo jako nanejvýš vhodné.
Celkově vzato musím uznat, že po otřesném úvodu nedopadlo DA2 zase tak špatně, ale vzhledem k celkovému zjednodušení, linearitě a úmornému rubání nepřátel ve stále stejných lokacích, mám problém ho vnímat jako jednoznačně kvalitní RPG. Určitě ale není blbé.
Kingdom Come: Deliverance – A Woman's Lot