Běžím přes mapu, vidím odpalovačku, skáču na odpalovačku, krásně si letím prostorem, zbíhají se mi sliny na všechny pickupy, které mě ihned po přistání čekají, a pak je celá tahle švanda znenadání ukončená jednou dobře mířenou ránou přímo do mýho ksichtu railgunem. No nic, po respawnu na sebe pomsta nebude čekat dlouho a já ho právě tak sejmu railgunem, nejlíp tím od něj. Objevuju se s machine gunem v rukou, tak nezahálím a okamžitě jej využivám na dvou nejbližších ťulpasech, což snad způsobí, že příště se dobře rozmyslí, jestli se pokoušet zvýšit frag právě na mě. A ne, po rozstřílení se neskládají na zem, ale spíš tak adekvátně explodují v takovou menší krvavou fontánu (čemuž se dá zamezit přes konzoli, ale...proč? :)) Posléze probíhám tím rudým smokem, který za sebou zanechali, do ruky beru zmíněný railgun (který mi ochotně oni ťulpasi půjčili) a testuju jeho účinnost na každé viditelné hlavě na mapě. Možná se zdá, že hra nebude moc hodnotná pro jedince s necvičeným okem, ale tady kráčí především o tu satisfakci, kterou dodávají všechny ty krvavé výbuchy vašich nepřátel všude kolem, během čehož vy triumfálně probíháte mezi tím vším a skáčete na další odpalovačku, zatímco ten lahodný hlas oznamuje, že jste až nebezpečně blízko výhře.