Jakožto zapřisáhlý PC hráč jsem konzole vždy považoval za zbytečnosti, které jen zabírají místo a dají se na nich hrát jen samé dětské skákačky. Po odehrání Beyond Good & Evil se ale můj názor na tuto problematiku od základu změnil a pokud existují podobné herní klenoty vyrobené primárně pro konzole, pak už chápu, proč je vlastní tolik lidí.
Hned na začátku jsem se ujal hlavní hrdinky Jade, která má ráda zelené věci, a tak používá dokonce i zelenou rtěnku, má pěknou vizáž a krásný hlas (ostatně dabing většiny postav je povedený) a jelikož zrovna byla její domovská planeta Hillys napadena, musel jsem s tím něco udělat. Vedle Jade mě zaujal i její (kdoví proč) prasečí strýc Pej‘J, který srší vtipem a pomáhal mi vypořádat se s nelehkými situacemi, do kterých jsem se dostával při plnění hlavních i vedlejších úkolů celkem často.
Většina hlavních úkolů je velmi zábavná, ale vedlejší úkoly, jako třeba fotografování, posouvají hranici zábavnosti do nebeských výšin a jelikož se skoro všechny plní právě během hlavních úkolů, nikdy jsem se při hraní nenudil. Líbily se mi i minihry a závody, za něž jsem si vydělal nějaký ten kredit nebo perlu navíc a které se daly i několikrát opakovat a vylepšovat si tak své rekordy. K tomu všemu celou hru provází skvělá hudba se songem Propaganda v čele.
I když jsem tu vypsal spoustu kladů (a to jsem jistě na nějaké zapomněl) není to hra bez poskvrnky. Narazil jsem na nepříjemný klíčový bug, který se dal odstranit jen editorem uložených pozic, a i proto nemůže být moje hodnocení stoprocentní. Závěrečný boss také není to pravé ořechové, protože jde zabít jen nacvičenými stisky kláves, ale když se mi ho konečně podařilo porazit, ihned mi předchozí tuhý boj vymazalo z paměti závěrečné video, které je navíc zakončeno malým překvapením.
Zahrát si Beyond Good & Evil mi poradil bratr, ale jelikož jsem si myslel, že se jedná, jak už píši výše, o konzolovou skákačku, moc jsem ho nevnímal a ani jsem o hraní moc nepřemýšlel. Osud tomu chtěl a já, protože nastaly nečekané problémy s pár hrami, které jsem měl v plánu si zahrát, sáhl po této adventuře a jsem za to velmi rád.
Hned na začátku jsem se ujal hlavní hrdinky Jade, která má ráda zelené věci, a tak používá dokonce i zelenou rtěnku, má pěknou vizáž a krásný hlas (ostatně dabing většiny postav je povedený) a jelikož zrovna byla její domovská planeta Hillys napadena, musel jsem s tím něco udělat. Vedle Jade mě zaujal i její (kdoví proč) prasečí strýc Pej‘J, který srší vtipem a pomáhal mi vypořádat se s nelehkými situacemi, do kterých jsem se dostával při plnění hlavních i vedlejších úkolů celkem často.
Většina hlavních úkolů je velmi zábavná, ale vedlejší úkoly, jako třeba fotografování, posouvají hranici zábavnosti do nebeských výšin a jelikož se skoro všechny plní právě během hlavních úkolů, nikdy jsem se při hraní nenudil. Líbily se mi i minihry a závody, za něž jsem si vydělal nějaký ten kredit nebo perlu navíc a které se daly i několikrát opakovat a vylepšovat si tak své rekordy. K tomu všemu celou hru provází skvělá hudba se songem Propaganda v čele.
I když jsem tu vypsal spoustu kladů (a to jsem jistě na nějaké zapomněl) není to hra bez poskvrnky. Narazil jsem na nepříjemný klíčový bug, který se dal odstranit jen editorem uložených pozic, a i proto nemůže být moje hodnocení stoprocentní. Závěrečný boss také není to pravé ořechové, protože jde zabít jen nacvičenými stisky kláves, ale když se mi ho konečně podařilo porazit, ihned mi předchozí tuhý boj vymazalo z paměti závěrečné video, které je navíc zakončeno malým překvapením.
Zahrát si Beyond Good & Evil mi poradil bratr, ale jelikož jsem si myslel, že se jedná, jak už píši výše, o konzolovou skákačku, moc jsem ho nevnímal a ani jsem o hraní moc nepřemýšlel. Osud tomu chtěl a já, protože nastaly nečekané problémy s pár hrami, které jsem měl v plánu si zahrát, sáhl po této adventuře a jsem za to velmi rád.
Pro: Jade, Pej’J, dabing, fotografování, závody, hudba, zábavnost, závěrečné video
Proti: klíčový bug, závěrečný boss