Po dlouhé době jsem konečně dočetl knižní sérii od Tolkiena a následně zkouknul filmy. Imo, nejlepší fantasy. Bitvu o Středozem jsem už několikrát dohrál a pustím se do ní později zase, ale herní podobu třetího dílu trilogie jsem nikdy nehrál. Dlouho, asi jako Ent, jsem uvažoval, zda si ji objednám. Nakonec jsem se rozhodl, že si ji pro jistotu nejdřív stáhnu a asi jsem i dobře udělal. Návrat krále je přesně ten typ hry, která má skvělý základ, který je ale totálně domrven několika faktory.

Nejprve začnu atmosférou. Ta je skvělá, bitvy jsou velmi akční a zábavné. Bojový systém funguje dobře a tak je sekání skřetu na první pohled velká bžunda. Skvělou atmosféru podtrhuje dabing herců z filmu a stejně tak i soundtrack. Tady ale plusy končí.

Za prvé bych vypíchl nelogičnost. Proč kurňa Sam, který ve filmu (o knize ani nemluvím) nezabil ani 10 skřetů, jich musí kosit ve hře hordy? Vždyť je to naprosto pitomé. Je vidět, že hra trpěla menším rozpočtem a tak jde ve hře jen o jedno a to kosení stovek retardovaných skřetu. Nebylo by hezké udělat, byť jednoduchou, stealth misi? Asi ne.

Za druhé obtížnost. Takhle šíleně přestřelenou obtížnost jsem ještě snad neviděl. Prvních 50% hry, se dá jakž takž uhrát a je to i dost velká zábava. Proč je ale druhá půlka tak nehorázně těžká? RotK je jednou z mála her, u kterých jsem byl nucen použít cheat na nesmrtelnost a jediná hra, kterou jsem místy nezvládal ani s god módem. Chtěl jsem si užít atmosféru a vřavu bitvy, která se, ani se zapnutým cheatem, nedostavila. Předposlední dvě mise považuji za úplný vrchol. Musel jsem je opakovat minimálně 20x, než se mi je povedlo zdolat. Nároky na přesnost a rychlost hráče jsou opravdu přehnané a bez cheatů bych to snad v životě nedal.

Jako příklad uvedu bitvu na Pellenorských polích. Můj úkol byl chvíli bojovat v údolí, což by vlastně i šlo. Pak se začli objevovat olifanti, což byli takoví mega sloni. Ty jsem musel sundat pomocí šípů z kopců na obou stranách průsmyku. Jenže navíc ještě zezdola na Smíška a Éowyn útočil Nazghul a tak jsem vždy musel projít pekelně rychle vřavou, sundat ho a běžet zpátky na kopec likvidovat slony. Tohle jsem musel opakovat snad 5x a vždy rychlostí běžícího Stínovlase. Do toho se mi ještě do cesty srala hromada skřetů. Šílenost. Podobně obtížná je i předposlední mise u Černé brány.

Sám o sobě by RotK tak hrozně těžký nebyl, tento problém však ovlivňují ještě další faktory. Za a): kamera. Ta je na jednu stranu suprově filmová, ale na druhou šíleně nepřehledná a zmatená. Za b): absence checkpointů. Ano, jsou občas místa, kde se hra uloží, ale je jich minimum. Většinou je cílem dát na jeden zátah klidně i 20 minutovou řežbu, na jejímž konci klidně čeká i miniboss, který je povětšinou docela smrtící. Za c) neustálý „časový limit“ nebo ochrana někoho. Rád bych si jen tak ze srandy zařezničil. Nelze, hra nestále hráče žene dopředu a svazuje mu něčím ruce. Nakonec musím přeci jen pochválit skvělé animace boje a různé odemykatelné videobonusy.

Verdikt: RotK je v jádru dobrá, ale různými faktory naprosto podělaná rubačka. Hra je to velmi krátká a nejspíš proto ji tvůrci tak nesoudně znásilnili vysokou obtížností (buď, anebo jsem já velikej noob). Zklamání. 40% I když, kdo ví, třeba by to v kooperaci bylo lehčí.