Po dohráni Overture jsem měl z Black Plague docela strach (ostatně strach jsem měl v souvislosti s Penumbrou VELICE často). Bál jsem se hlavně toho že proti všem monstrům budu již naprosto bezbraný, ale zkončit jen u Overture se zkrátka nedalo.
Black plague opravdu navazuje přímo tam kde Overture zkončil, a po všech stránkách. Grafika je o něco hezčí a velmi mě potěšila možnost s předměty otáčet, sice jsem jí ani moc nevyužil, ale i tak mě ze začátku potěšila. Příběhově navazuje opravdu přesně a tak jsem se vydal z cely s očekáváním toho jestli se opravdu budu bát tolik jako při Overture. Bál. A hodně. Nemožnost proti monstrům bojovat nakonec celou hru vylepšila a potěšila i nová monstra do rodiny. Po možná trošku pomalejším rozjezdu jsem si Penumbru opět zcela osvojil a vše se proměnilo v šílený kolotoč hledání, útěku a skrývání se. Vše bylo doprovázeno opravdu briliantním Clarencem a místy jsem se i v té nejhorší a nejstrašnější situaci pousmál, či dokonce zasmál.
Ještě musím upozornit že hra skrývá momenty ve kterých jsem měl chuť si beznadějně kleknout a rozplakat se, nebo se rovnou zabít, to mi ale nebylo dovoleno.konkrétně ve chvíli kdy jsem vlivem Clarence zabil asi jedinou žijcí bytost v komplexu. Nebo chvíle kdy jsem jako šílenej běhal po komplexu, vše viděl rudě, za mnou běžela mašinérie monster a já prostě ty dveře nemohl najít.protože je Clarence nechal zmizet A celá hra mě nakonec prostě dodělala naprosto dokonalým rozuzlením, kterého se člověk konečně dočkal a vše mu začalo dávat smysl. Geniální a skvěle pasujcí hudbu snad není ani třeba zmiňovat, stejně jako to že všechny logické hádanky jsou stejně logické a dle mého i stejně dobré jako v předchozím dílu.
Pro mě se Black Plague s klidem vyrovná Overturu.