Na Chameleona jsem měl skvělé vzpomínky. Ztratil po těch letech něco ze svého kouzla? Vůbec. Stále je to skvělá stealth akce, kterou jsem navíc nečekaně dohrál na jeden zátah. Ano, až tak mě tato hra bavila a nejradši bych v paření ještě pokračoval.
Po příběhové stránce není moc co vytýkat. Jako obvykle jde o pomstu a kvůli ní hlavní hrdina procestuje pořádný kus světa. Od deštivého Irska až po písečný Afganistán. Lokace jsou opravdu různorodé a tak stereotyp nehrozí. Hra běží na LS3D enginu známého z Mafie, které je proto Chameleon hodně podobný. Hra vypadá velmi dobře, občas se najde nějaká ošklivější textura nebo mini trhlinka, ale nejde o nic závažného. Hra běží krásně plynule a za celou dobu mi ani jednou nespadla.
Chameleon je mixem akce a stealth akce a je to jedna z mála her, která má oba dva prvky velmi vyladěné. AI funguje povětšinou tak, jak má, i když mi občas přišla v stealth režimu dost slepá a tupá, ale alespoň pak hra není frustrující. Chameleon se po většinu herní doby odehrává ve dne a tak se hráč musí schovávat ve stínech. Trochu problém je, že se dá schovat v jakémkoli sebemenším stínu a to působí dost nerealisticky a někomu to může vadit. Já ale tuto nelogičnost překousl a skvěle jsem se bavil. Hra velmi plynule přechází ze stealthu do klasické střílečky. A oboje funguje na jedničku. Přestřelky jsou velmi zábavné a já si je opravdu užíval. Akci na ve vlaku považuji za jeden z vrcholů hry. Někdo tu předtím psal, že Chameleon postrádá památné herní momenty. Wtf? Ani náhodou, každá mise je něčím výjimečná. Skvěle naskriptovaný civilní život v ulicích, pár skrytých vtípků (záchody na letišti), občasné humorné rozhovory nepřátel...
V každé misi je nějaký originální úkol. Sice jde klasicky o „běž z místa A do místa B, tam něco zmáčkni a vrať se na místo C, tam něco udělej a potom uteč k místu D…“, ale je to celé skvěle zamaskováno. Vrcholem hry je velmi akční konec, který jsem si patřičně vychutnával, a závěrečné plazení se bitevní vřavou, kdy mi kulky doslova létaly nad hlavou, ukončilo skvěle vygradované finále (jen škoda, že jsem toho parchanta nemohl dorazit sám). A nakonec mě vlastně i docela mrzelo, že jsem si autem zajezdil pouze jednou jedinkrát.
A teď takové drobnůstky: Moc se mi líbil systém zaměřování, kdy jsem sice s vytaženou bouchačku mohl běžet, ale jakmile jsem zamířil, hrdina zpomalil. Sice to trošku brzdí, ale vypadá to efektně. Mno, a na závěr zkritizuju xicht hlavního hrdiny, který je opravdu krajně nesympatický. Ještě, že mu do něj většinu času není vidět. Jo, a ocenil bych více slotů na quick save a vyšší obtížnost.
Verdikt: Chameleon je pro mě špička žánru, dá-li se to tak říct. Možná není dokonalý, ale je neskutečně zábavný a to potvrzuje i fakt, že jsem ho dohrál na jeden zátah. 90%
Po příběhové stránce není moc co vytýkat. Jako obvykle jde o pomstu a kvůli ní hlavní hrdina procestuje pořádný kus světa. Od deštivého Irska až po písečný Afganistán. Lokace jsou opravdu různorodé a tak stereotyp nehrozí. Hra běží na LS3D enginu známého z Mafie, které je proto Chameleon hodně podobný. Hra vypadá velmi dobře, občas se najde nějaká ošklivější textura nebo mini trhlinka, ale nejde o nic závažného. Hra běží krásně plynule a za celou dobu mi ani jednou nespadla.
Chameleon je mixem akce a stealth akce a je to jedna z mála her, která má oba dva prvky velmi vyladěné. AI funguje povětšinou tak, jak má, i když mi občas přišla v stealth režimu dost slepá a tupá, ale alespoň pak hra není frustrující. Chameleon se po většinu herní doby odehrává ve dne a tak se hráč musí schovávat ve stínech. Trochu problém je, že se dá schovat v jakémkoli sebemenším stínu a to působí dost nerealisticky a někomu to může vadit. Já ale tuto nelogičnost překousl a skvěle jsem se bavil. Hra velmi plynule přechází ze stealthu do klasické střílečky. A oboje funguje na jedničku. Přestřelky jsou velmi zábavné a já si je opravdu užíval. Akci na ve vlaku považuji za jeden z vrcholů hry. Někdo tu předtím psal, že Chameleon postrádá památné herní momenty. Wtf? Ani náhodou, každá mise je něčím výjimečná. Skvěle naskriptovaný civilní život v ulicích, pár skrytých vtípků (záchody na letišti), občasné humorné rozhovory nepřátel...
V každé misi je nějaký originální úkol. Sice jde klasicky o „běž z místa A do místa B, tam něco zmáčkni a vrať se na místo C, tam něco udělej a potom uteč k místu D…“, ale je to celé skvěle zamaskováno. Vrcholem hry je velmi akční konec, který jsem si patřičně vychutnával, a závěrečné plazení se bitevní vřavou, kdy mi kulky doslova létaly nad hlavou, ukončilo skvěle vygradované finále (jen škoda, že jsem toho parchanta nemohl dorazit sám). A nakonec mě vlastně i docela mrzelo, že jsem si autem zajezdil pouze jednou jedinkrát.
A teď takové drobnůstky: Moc se mi líbil systém zaměřování, kdy jsem sice s vytaženou bouchačku mohl běžet, ale jakmile jsem zamířil, hrdina zpomalil. Sice to trošku brzdí, ale vypadá to efektně. Mno, a na závěr zkritizuju xicht hlavního hrdiny, který je opravdu krajně nesympatický. Ještě, že mu do něj většinu času není vidět. Jo, a ocenil bych více slotů na quick save a vyšší obtížnost.
Verdikt: Chameleon je pro mě špička žánru, dá-li se to tak říct. Možná není dokonalý, ale je neskutečně zábavný a to potvrzuje i fakt, že jsem ho dohrál na jeden zátah. 90%
Pro: špičková hratelnost, grafická stránka, vypiplané mapy, vcelku originálně laděné mise, správně béčkový příběh
Proti: copak nejsou herní vývojáři pro jednou schopni vymodelovat sympatického hl. hrdinu? :), na stealth je to až moc lehké (i na hard)