„Tak co to tady je…jo, takže W, pravý tlačítko, space, shift, pravý tlačítko, pustit shift, zmáčknout shift, pravý tla- KURVA NÉ…Q.“ Totiž, aby jste rozuměli, nejčerstvější princ není kdovíjak těžko ovladatelnej…to jenom já jsem na takovýdle prasečinky neskutečná lama. Naštěstí se zdejší cirkusové kousky derou pod kůži vysokou rychlostí, atak nebezpečnější nervy nehrozí. Je to ale dobře?
Soubojový systém jakbysmet. Zpočátku působí neskutečně divně a nudně, není tu žádné blokování, žádné krytí, pouze sekání, skákání a kotrmelce k tomu. To se tak zdá ale pouze kvůli množství nepřátel, se kterým se zpočátku potýkáte. Jakmile na vás totiž prvně bafne skupinka cca dvaceti takových nepřátel, ukazuje se, že tenhle bojový systém je vlastně naprosto ideální, neřku-li vzorový. Prostě je parádní, a souboje s takovými hordami nepřátel jsou díky němu vážné zábavné. Zároveň jsou ale dost jednoduché. Je to dobře?
Neřekl bych. Nejčerstvější princ je totiž i na nejvyšší obtížnost strašlivě malá výzva. Skoro bych se ho nebál přirovnat k Starkillerovi. Naprosto všechno je tu až nepříjemně lehký. Od soubojů přes hopsání (až na některé extrémní vyjímky) po puzzle (teda, „puzzle“…). Nicméně alespoň některé souboje s bossy dají vcelku zabrat. Bohužel ne kvůli tomu, že samotný boss by měl tak tuhý kořínek, ale spíš kvůli zoufalé kameře, která při takových soubojích jednoduše nedokáže odvrátit zrak od onoho bosse. To by teoreticky problém nebyl, nicméně při takových bitkách zpravidla pobíhá kolem i slušný množství normálních nepřátel. Ani to by nemusel být problém, jenomže když se kamera čumí na bosse, zatímco se princ pomalu utápí v davu nepřátel, ukazatel zdraví má tendenci se vyprázdnit hodně rychle. I to by ale bylo teoreticky v pohodě, bejt tu nějaká reálná možnost prošmejdit v takový situaci okolí a najít nějaký ty vázy a případně doplnit zdraví. A to je právě díky týdle kameře zhola nemožné.
Naštěstí tu tyhle bossovky nejsou tak časté, a co se zbytku hry týče…vlastně si není pořádně, nač stěžovat. Příběh je břečka hoven, ale to jsem čekal. Hudbu jsem nějak neregistroval, asi nebyla dostatečně výrazná. Grafika je…zajímavej mix skvělých textur a kzblití textur, slušnýho osvětlení, slušné mimiky, dobrých animací a příšerných animací, drsných efektů a odfláklých efektů…a takhle bych mohl pokračovat ještě asi na další dva řádky. Level design je repetiční a silně lineární…což je podle mě škoda, a čmuchám tu značně promarněný potenciál. Upgradům jsem věnoval pozornost asi 4 kola, pak jsem na to už nějak prděl a zhruba poslední dvě hodiny mi tam v rohu neustále svítila hláška „upgrade available“. Ty čtyři dodatečné spešl finty (cosi ohnivýho, cosi kamennýho, cosi ledovýho a jakási tlaková vlna) jsou ultra nepoužitelný, ale tak…to upgradovací menu by bez nich vypadalo trochu moc prázdně.
No a …to je asi tak všechno, co bych k tomu napsal. Stejně jako titulární písky i hru nejspíš snadno zapomenu, ale na jedno zahrání to byla fajn odreagovačka.
Soubojový systém jakbysmet. Zpočátku působí neskutečně divně a nudně, není tu žádné blokování, žádné krytí, pouze sekání, skákání a kotrmelce k tomu. To se tak zdá ale pouze kvůli množství nepřátel, se kterým se zpočátku potýkáte. Jakmile na vás totiž prvně bafne skupinka cca dvaceti takových nepřátel, ukazuje se, že tenhle bojový systém je vlastně naprosto ideální, neřku-li vzorový. Prostě je parádní, a souboje s takovými hordami nepřátel jsou díky němu vážné zábavné. Zároveň jsou ale dost jednoduché. Je to dobře?
Neřekl bych. Nejčerstvější princ je totiž i na nejvyšší obtížnost strašlivě malá výzva. Skoro bych se ho nebál přirovnat k Starkillerovi. Naprosto všechno je tu až nepříjemně lehký. Od soubojů přes hopsání (až na některé extrémní vyjímky) po puzzle (teda, „puzzle“…). Nicméně alespoň některé souboje s bossy dají vcelku zabrat. Bohužel ne kvůli tomu, že samotný boss by měl tak tuhý kořínek, ale spíš kvůli zoufalé kameře, která při takových soubojích jednoduše nedokáže odvrátit zrak od onoho bosse. To by teoreticky problém nebyl, nicméně při takových bitkách zpravidla pobíhá kolem i slušný množství normálních nepřátel. Ani to by nemusel být problém, jenomže když se kamera čumí na bosse, zatímco se princ pomalu utápí v davu nepřátel, ukazatel zdraví má tendenci se vyprázdnit hodně rychle. I to by ale bylo teoreticky v pohodě, bejt tu nějaká reálná možnost prošmejdit v takový situaci okolí a najít nějaký ty vázy a případně doplnit zdraví. A to je právě díky týdle kameře zhola nemožné.
Naštěstí tu tyhle bossovky nejsou tak časté, a co se zbytku hry týče…vlastně si není pořádně, nač stěžovat. Příběh je břečka hoven, ale to jsem čekal. Hudbu jsem nějak neregistroval, asi nebyla dostatečně výrazná. Grafika je…zajímavej mix skvělých textur a kzblití textur, slušnýho osvětlení, slušné mimiky, dobrých animací a příšerných animací, drsných efektů a odfláklých efektů…a takhle bych mohl pokračovat ještě asi na další dva řádky. Level design je repetiční a silně lineární…což je podle mě škoda, a čmuchám tu značně promarněný potenciál. Upgradům jsem věnoval pozornost asi 4 kola, pak jsem na to už nějak prděl a zhruba poslední dvě hodiny mi tam v rohu neustále svítila hláška „upgrade available“. Ty čtyři dodatečné spešl finty (cosi ohnivýho, cosi kamennýho, cosi ledovýho a jakási tlaková vlna) jsou ultra nepoužitelný, ale tak…to upgradovací menu by bez nich vypadalo trochu moc prázdně.
No a …to je asi tak všechno, co bych k tomu napsal. Stejně jako titulární písky i hru nejspíš snadno zapomenu, ale na jedno zahrání to byla fajn odreagovačka.
Grim Dawn
Pro: soubojový systém funguje v bitkách s masy nepřátel skvělě, nenudí to, některé grafické prvky
Proti: soubojový systém funguje tak skvěle, že je díky němu každá bitka žalostně snadná, některé grafické prvky, příběh, tu a tam promarněný potenciál, dabér našeho princátka tentokrát za tím mikrákem nějak zevlil (mi přišlo...)