Poprvé jsem se k Hexplore dostal někdy v období jejího vzniku, v té době jsem ještě příliš neznal hry jako Diablo a jemu podobné, zaměřené na masivní vybíjení nepřátel a vývoj postavy. Díky tomu se mi zdál Hexplore docela zajímavý a originální. Už zpočátku jsem byl uchvácen celkem zajímavým intrem, které vám představí čtyři typy postav, se kterými budete tohle rozsáhlé dobrodružství prožívat. Nu rozehrál jsem tedy první misi, kosil potvůrky a vlastně jsem se u hry i bavil, ovšem po prvních několika levelech se na to přesto vykašlal, neboť se mi nachomýtla nějaká jiná hra, které jsem dal před Hexplore přednost.

Po několika letech v roce 2010 jsem jednoho hezkého dne přemýšlel, co zrovna zahrát, po dlouhém hledání jsem našel zahrabané CD s nápisem „Hexplore“, oprášil a zasunul do DVD romky... ani jsem netušil, jakou chybu v té chvíli dělám. Od doby co jsem Hexplore hrál naposledy, uplynula přeci jenom řada let, během kterých jsem odehrál spousty kvalitních podobných mlátiček, jakými jsou právě například zmiňované Diablo a mnoha dalších. Díky tomuto faktu mi již posléze logicky Hexplore nepřišel ani tak originální a ani tak zábavný, navíc grafika mi přišla odporná i ve srovnání s daleko starším Diablem. "Nu nic", řekl jsem si, o grafiku tu přeci nejde, a i když je to pouze tuctové vyvražďování hord fantaskních potvor, pustil jsem se směle do toho (tyhle Diablo klony mívám docela rád, ač kvalitních je málo).

Nu na rozdíl od zbytku podobných her se Hexplore lišil už zpočátku tím, že na vyvražďování nejste sám, nýbrž můžete najmout partu podobnou (nebo stejnou) té z intra, což říkal jsem si, je docela fajn. Naberete si tak specialistu na útok z dálky (luky, kuše etc.), drsného válečníka ohánějícího se sekerou, nu a klasického starého a moudrého mága (resp. čarodějku v mladším provedení:)). Nápad by to byl dobrý, kdyby k tomu byl uzpůsoben i soubojový systém, který bohužel není, tím pádem po zbytek hry stejně běháte s jednou postavou jako v Diablu a tak jaksi čtyřčlenná parta zde postrádá smysl (naopak se s nimi musíte zbytečně tahat). Nu aby ostatní parťáci měli alespoň nějaké využití, přidali autoři do hry několik „překážek“, které může vždy překonat pouze určitý člen party... vaše hlavní postava (hraničář) tak tedy umí na rozdíl od ostatních používat mechanismy, bojovník zase mačkat tlačítka, na něž ostatní nemají sílu a tak dále. Zajímavý nápad, ovšem všechny tyhle překážky vám autoři představí už v první úrovni a bohužel po zbytek hry se již nemění, hraničář tak tedy používá stále ty stejné mechanismy jako zpočátku hry, bojovník neustále mačká tlačítka, prostě nuda.
Další velká změna je získávání zkušeností, to je zde uděláno opravdu prasáckým způsobem, sbíráte si je totiž ze země, což by ještě (jakkoliv to divně zní) nebylo tak špatné, horší ovšem je, že pro každou úroveň máte exp limit (můžete vždy každou postavu naexpit o jeden level na úroveň), který vždy dosáhnete daleko před koncem dané úrovně. Nu nic moc, navíc „expením“ získáváte pouze větší množství hp a many a trošku zvýšené poškození (žádné speciální ability tedy nečekejte).

Design jednotlivých úrovní taktéž za moc nestojí, dungeony jsou neustále stejné, venkovní prostory též, bojujete neustále proti stejným druhům potvor (tak cca 4 druhy na úroveň), což časem začne být dosti stereotypní. Hra je navíc neuvěřitelně natahovaná a vždy, když už to vypadá na konec úrovně, objeví se před vámi další zdlouhavý dungeon, který se navíc od právě prošlého téměř v ničem neliší (pouze je jinak zamotaný).

Hře jsem dával opravdu dost dlouho šanci, odehrál jsem asi ¾ ze hry a následně vždy se znuděným výrazem odcházel od počítače. Být tak o polovinu kratší, možná by to byla větší zábava, takhle té hromady času stráveným s tímto výtvorem lituji.