Forrest Gump: "Tak jsem byl v Bílém domě. Zase. A mluvil jsem s prezidentem USA. Zase."
Sam Fisher: "Tak jsem zneškodnil nebezpečného teroristu. Zase. A zachránil USA před ohrožením. Zase."
Sérii Splinter Cell většina lidí vnímá od prvního po třetí díl. A já konečně pochopil, proč tomu tak je. Mám Sama rád. Jeho sarkasmus, jeho čest, jeho díl od dílu rostoucí strniště a svaly. Bohužel v Double Agent má Samův dabér Michael Ironside asi stejně prostoru jako Arnie v Terminátorovi jedničce. Kam zmizely Samovy sarkastiké poznámky? Kam zmizely jeho vtípky, které prohazoval směrem k chyceným nepřátelům? Netuším. Ale hře to ubírá neskutečným způsobem.
Zmizely i stíny. Konečně nestačí zalézt do rohu místnosti a vědět, že vás nikdo neuvidí i přes tři jasně zelená světla. Hru to dost mění a troufám si říct, že dobrým směrem.
Vůbec celý SC:DA je trošku jiný než předešlé hry. Ať už je to v osobnějším příběhu, větším důrazu na Samovo svědomí nebo na náplň misí (které jsou většinou denní).
Co hru potápí je nevyužitý scénář. Double Agent? Možnost volby? To jsou jen prázdná slova (ostatně jako pokaždé). Ať uděláte cokoliv, je to samozřejmě jedno. Jen se vám sníží/zvýší důvěryhodnost u dané organizace. Zejména poslední Sofiina volba je k smíchu. Ve hře chybí detaily.
Chybí tam vtip. Chybí smysl první mise. Chybí nějaké WOW momenty (SC - na Sama naběhnou vojáci a míří na něj zbraněmi. Lambert vypne elektřinu a Sam má pár cenných sekund, než vojáci zareagují a schová se. SC:PT - vlaková mise. SC:CT- vloupání se do trezoru; míření na sebe navzájem s tím holohlavým chlapem), je to komicky krátké (půlka té krátkosti zabere procházení se (doslova) po základně teroristů), má to bugy (blikání stěn, nefunkční trezor), po technické stránce je to horší než minulý díl (jak je to možný?), vojáci jsou hloupější... a hlavně AUTOHEAL.
Už jsem se smířil s tím, že autoheal existuje. Dokážu ho pochopit v Call of Duty, kde je asi vážně jedno, jestli sbíráte lékárničky nebo se krčíte v rohu. Ale Sam Fisher je agent, kterého by měl zabolet každý pád, každý škrt kulkou. Proč si teda vypočítávat kroky, když jste stejně za vteřinu zdraví jako rybičky?
Pozn. hrál jsem na střední obtížnost.
O "profesionální" češtině ani nemluvím, něco tak prasáckého jsem dlouho neviděl - netřeba zmiňovat, že se občas v titulcíh objevilo: "subtitl0///xxx*" apod. Ale to není chyba hry, to je jasný.
Závěrem: série tímto dílem utržila veliký šrám na kráse. Hlavně díky nevyužitému potenciálu. A naštvala mě absence coop módu ze Chaos Theory.
Sam Fisher: "Tak jsem zneškodnil nebezpečného teroristu. Zase. A zachránil USA před ohrožením. Zase."
Sérii Splinter Cell většina lidí vnímá od prvního po třetí díl. A já konečně pochopil, proč tomu tak je. Mám Sama rád. Jeho sarkasmus, jeho čest, jeho díl od dílu rostoucí strniště a svaly. Bohužel v Double Agent má Samův dabér Michael Ironside asi stejně prostoru jako Arnie v Terminátorovi jedničce. Kam zmizely Samovy sarkastiké poznámky? Kam zmizely jeho vtípky, které prohazoval směrem k chyceným nepřátelům? Netuším. Ale hře to ubírá neskutečným způsobem.
Zmizely i stíny. Konečně nestačí zalézt do rohu místnosti a vědět, že vás nikdo neuvidí i přes tři jasně zelená světla. Hru to dost mění a troufám si říct, že dobrým směrem.
Vůbec celý SC:DA je trošku jiný než předešlé hry. Ať už je to v osobnějším příběhu, větším důrazu na Samovo svědomí nebo na náplň misí (které jsou většinou denní).
Co hru potápí je nevyužitý scénář. Double Agent? Možnost volby? To jsou jen prázdná slova (ostatně jako pokaždé). Ať uděláte cokoliv, je to samozřejmě jedno. Jen se vám sníží/zvýší důvěryhodnost u dané organizace. Zejména poslední Sofiina volba je k smíchu. Ve hře chybí detaily.
Chybí tam vtip. Chybí smysl první mise. Chybí nějaké WOW momenty (SC - na Sama naběhnou vojáci a míří na něj zbraněmi. Lambert vypne elektřinu a Sam má pár cenných sekund, než vojáci zareagují a schová se. SC:PT - vlaková mise. SC:CT- vloupání se do trezoru; míření na sebe navzájem s tím holohlavým chlapem), je to komicky krátké (půlka té krátkosti zabere procházení se (doslova) po základně teroristů), má to bugy (blikání stěn, nefunkční trezor), po technické stránce je to horší než minulý díl (jak je to možný?), vojáci jsou hloupější... a hlavně AUTOHEAL.
Už jsem se smířil s tím, že autoheal existuje. Dokážu ho pochopit v Call of Duty, kde je asi vážně jedno, jestli sbíráte lékárničky nebo se krčíte v rohu. Ale Sam Fisher je agent, kterého by měl zabolet každý pád, každý škrt kulkou. Proč si teda vypočítávat kroky, když jste stejně za vteřinu zdraví jako rybičky?
Pozn. hrál jsem na střední obtížnost.
O "profesionální" češtině ani nemluvím, něco tak prasáckého jsem dlouho neviděl - netřeba zmiňovat, že se občas v titulcíh objevilo: "subtitl0///xxx*" apod. Ale to není chyba hry, to je jasný.
Závěrem: série tímto dílem utržila veliký šrám na kráse. Hlavně díky nevyužitému potenciálu. A naštvala mě absence coop módu ze Chaos Theory.
Pro: osobnější děj, Sam stárne, malinká změna gameplaye, credity
Proti: bugy, absence Samových hlášek, absence WOW momentů, občas (často) nemožnost odemknout trezor, autoheal