Když jsem četl gamebooky a hrál tak maximálně Croca, nenapadlo mě, že by bylo možné fantasy světy převést na obrazovku. Tím myslím venkovní svět, kde můžete jít kam se vám zrovna zamane či zapříst rozhovor s libovolným občanem tamní říše. O to větší překvapení spojené s nadšením se dostavilo po vykročení z žaláře v kůži křižáka Drakea.
Svět, ač ohraničený z obou stran mohutnými vrchy potaženými jednolitou texturou, nabízel různé cesty a především možnost volby. I přes značnou kritiku, která mě přes mé minimální zkušenosti s hraním na počítači nijak nezastihla, je titul vhodný pro začátečníky v žánru role-playing díky jeho redukci interaktivity a požadovaných úkolů na minimum a o to větší orientaci na (velmi zábavnou) akci.
Abych mohl něco o hře napsat, cvičně jsem si před pár měsíci projel přibližně půlku hry. První problém nastává hned s ovládáním. Jde si na něj zvyknou, ale podobně jako u hry The Devil Inside to nějakou chvíli trvá. Pak už se ale všechno rozjede a jeden nepřítel za druhým padají pod tíhou zvolené zbraně či kouzel. Do toho všeho také hraje jeden z nejlepších soundtracků (většina motivů převzata z původní série Might and Magic) viz Cador Sul, Duskwood, Citadel atd.., což výsledný dojem z celého hraní alespoň v mém případě značně vylepšuje a staví Crusaders of Might and Magic do role jedné z nejzábavnějších her bez hluchých míst.
Samotná hra nabízí na první pohled pouze sedm lokací, ve kterých budete muset pendlovat z jednoho bodu do druhého. Dalo by se říci, že jde o umělé natahování herní doby, ale některé lokace jsou architektonicky natolik zajímavé, že to ve výsledku příliš nesráží zábavnost - naopak atmosféra, zvláště v katakombách, je fantastická. Příběh se ale moc nepovedl, u žánru to ale nijak nevadí. Ve zkratce jde o to, že armáda nemrtvých vyplenila rodnu vesnici Drakea, který jako správný hrdina po tom, co dospěje, přichystá odplatu. Tedy fantasy klasika.
Crusaders by těžko obstál, kdyby si ho zahrál věrný fanoušek devíti dílné M&M série či jiných klasických dungenů, ovšem jako zástupce rozdílného žánru, "fantasy rubaček", je v míře zábavy daleko před podobnými Dark Messiah of Might and Magic nebo Enclave. Titul, na který mám po 15-letech ty nejlepší vzpomínky.
Svět, ač ohraničený z obou stran mohutnými vrchy potaženými jednolitou texturou, nabízel různé cesty a především možnost volby. I přes značnou kritiku, která mě přes mé minimální zkušenosti s hraním na počítači nijak nezastihla, je titul vhodný pro začátečníky v žánru role-playing díky jeho redukci interaktivity a požadovaných úkolů na minimum a o to větší orientaci na (velmi zábavnou) akci.
Abych mohl něco o hře napsat, cvičně jsem si před pár měsíci projel přibližně půlku hry. První problém nastává hned s ovládáním. Jde si na něj zvyknou, ale podobně jako u hry The Devil Inside to nějakou chvíli trvá. Pak už se ale všechno rozjede a jeden nepřítel za druhým padají pod tíhou zvolené zbraně či kouzel. Do toho všeho také hraje jeden z nejlepších soundtracků (většina motivů převzata z původní série Might and Magic) viz Cador Sul, Duskwood, Citadel atd.., což výsledný dojem z celého hraní alespoň v mém případě značně vylepšuje a staví Crusaders of Might and Magic do role jedné z nejzábavnějších her bez hluchých míst.
Samotná hra nabízí na první pohled pouze sedm lokací, ve kterých budete muset pendlovat z jednoho bodu do druhého. Dalo by se říci, že jde o umělé natahování herní doby, ale některé lokace jsou architektonicky natolik zajímavé, že to ve výsledku příliš nesráží zábavnost - naopak atmosféra, zvláště v katakombách, je fantastická. Příběh se ale moc nepovedl, u žánru to ale nijak nevadí. Ve zkratce jde o to, že armáda nemrtvých vyplenila rodnu vesnici Drakea, který jako správný hrdina po tom, co dospěje, přichystá odplatu. Tedy fantasy klasika.
Crusaders by těžko obstál, kdyby si ho zahrál věrný fanoušek devíti dílné M&M série či jiných klasických dungenů, ovšem jako zástupce rozdílného žánru, "fantasy rubaček", je v míře zábavy daleko před podobnými Dark Messiah of Might and Magic nebo Enclave. Titul, na který mám po 15-letech ty nejlepší vzpomínky.
Pro: hudba, atmosféra, grafika, hratelnost, vyvážená obtížnost, detaily
Proti: ovládání, příběh