Už je to nějaký ten měsíc (přesněji řečeno půl roku), co jsem hrál Pandoru Tomorrow, která sice nebyla špatná, ale obsahovala několik bugů znepříjemňujících samotné hraní. Velmi jsem se proto těšil na třetí všemi opěvované pokračování série Splinter Cell s názvem Chaos Theory a jelikož se ke mně nedávno dostalo DVD s touto hrou, mohl jsem se znovu vžít do role Sama Fishera.

Hra doznala mnoha změn, z nichž tou nejzásadnější je bezpochyby nový přírůstek do Samovy výbavy - nůž, který se mimo zabíjení dá využít na prořezávání stanů nebo igelitu, na plnění úkolů a v neposlední řadě místo pistole na vyhrožování. Novou funkci, kterou jsem hojně využíval, dostala do vínku i pistole, a to možnost zkratovat kamery a světla a snáze tak překonat obtížná místa.

Další novinkou je hodnocení vašich stealth schopností po každé misi, které výrazně pomáhá znovuhratelnosti a i mě donutilo k opakování některých misí. Poučen z předchozích dílů jsem si zvolil obtížnost expert, na kterou jsem hrál celou dobu a i když mi předposlední mise dala hodně zabrat, v celkových statistikách se rozsvítila hodnota 100%.

Vliv na již zmíněné hodnocení mají také úkoly, jenž ve hře plníte, a to jak primární, které musíte splnit vždy, tak také úkoly sekundární, příležitostné a bonusové, jenž jsou nepovinné. Na konec každé mise je možné se dostat vícero způsoby, což znovu podporuje znovuhratelnost. Velmi zajímavé zpestření hry přináší možnost nechat se v poslední misi zajmout, což jsem nechtěně vyzkoušel a jen překvapeně zíral, co že se to děje.

Hra není úplně dokonalá, ale chyb obsahuje minimum. S 3D mapou se špatně pracuje a vůbec se na ní špatně orientuje, ale jelikož jsem ji téměř nepoužil, nebylo to až tak na škodu. Příběh je opět nezáživný, ale běží na vedlejší koleji, a tak ho nelze ani za chybu považovat. Další drobné chybky, jenž se sem tam objeví, nestojí ani za řeč.

Při hraní jsem nenarazil na žádné bugy, díky čemuž spolu s dalšími vyjmenovanými klady, řadím tento díl na absolutní vrchol stealth akcí, po bok Chameleona.