Tak si tak brouzdám po světě, masakruju Seekery 100 + 1 způsoby, jsem bůh, nepřemožitelnost je mi vlastní, svými dlouhými nohami vyšlapávám cestu parťákům, kteří se mnou v akci nejsou NIKDY, nicméně v ukázkách se mnou pózujou, aby nabyli trochu téj příběhové důležitosti, probíhám se vizuálně orgastickým světem, bez jediné vady na kráse, a špiním jeho půdu padlými plazy a zoufale nedostačujícími roboty, páč prostě můžu a přec jenom je to náplň téhle hry. Ale taky je to setsakramentská švanda. No fakt, navzdory debilní manipulaci všeho se vším (čmuchám čmuchám konzoloidní původ) se ode mě ten brejloun za obrazovkou ne a ne odtrhnout. Jmenuju se Gideon Wyeth, a dneska vám ukážu prostřednictvím vcelku primitivní hry, jaký to je bejt demigod. Ukážu vám to hodně rychle (za ňáký čtyři hoďky končíme, soráč), ale vězte, nebudete litovat. Kromě toho naši tůru doprovodí fantastická hudba, takže kromě již zmíněné grafické nádhery si i vaše uši budou nadmíru užívat. A, tohle bych vám asi neměl říkat, protože si to moji tvůrci chytře nechali až na konec (a to jakože na Konec, ne jenom na konec), ale po závěrečných titulcích mě ti zmrdi nepustili k holičovi, a kromě toho na mě ještě pošlou nepatrně zmutovanýho bráchu (nebo bejvalku, to bude na vás)! Berte to, jako přátelský varování.