Ultrašpionážní Deus Ex nesmírně uznávám, ale nikdy to nebyla hra pro mě, zdál se mi příliš náročný, neměl jsem trpělivost s detaily, ale přitom rambo stylem jsem hrát odmítal... To mi však nijak nezabránilo v tom, abych si znovu nainstaloval jinou, taktéž 10 let starou, špionážní hru a díky její menší náročnosti na stealth prvky u ní prožil menší herní orgasmus.

Ehm, pointa předchozího odstavce tedy jednoduše tkví v tom, že méně je někdy více. NOLF není natolik sofistikovaná a složitá hra jako Deus Ex, ale přesto dokáže pro leckteré hráče představovat lepší zábavu. Jak se vyhnout kamerám a jak vylákávat stráže na hozenou minci se naučíte raz dva a pak už vám v cestě za velkým a dějově nečekaně propracovaným dobrodružstvím nestojí vůbec nic. Ano, nad příběhem bych se ještě pozastavil - hra je vtipná, má na poměry FPS zábavné dialogy a její charaktery dýchají filmovým životem, zkrátka něco, co jsem u FPS ještě neviděl.

Grafika je asi tak jediná věc, ve které NOLF není špička, ovšem co chybí enginu, to si vynahrazuje design levelů a barvitost (vlastně oproti zmiňovanému Deus Ex i barevnost :) ) prostředí. Budete se plížit temnými chodbami, skákat po možná až příliš hranatých krabicích ve skladu, skrývat se pod stoly v kancelářích, zajezdíte si na motorce i sněžném skútru, dokonce navštívíte i vesmírnou loď a vrchol důvtipnosti zažijete při volném pádu z letadla. Hraní je tedy osvěžující, je vidět, že NOLF se nebere tolik vážně, ale přitom to není hra stupidní, ani jednoduchá, jen zkrátka vychází hráči vstříc. Budete se cítit jako malý detektiv, ale přitom se stále bavit u pohodového hraní.