První datadisk Lost and Damned působí poněkud jako hořké zklamání, GTA totiž vždycky byla známka pečlivé práce, originálního hraní a zkrátka kvality, která ve svém žánru neměla konkurenci (až na Mafii :o) ). Lost and Damned je však poněkud tuctový datadisk s „přímým“ příběhem bez nápaditých zákoutí, s jednoznačnými charaktery a opakující se náplní misí... V porovnání s předchozími díly, nebo druhým datadiskem v balíčku... Což je důležitý dodatek, neboť sám o sobě Lost and Damned není vyloženě špatný, atmosféra tvrdého bratrstva motorkářů z in-game animací přeci jen vyzní, i závěr na mě jakš takš zapůsobil. Mno, ale hlavní je, že jsem osedlal super stroj a proháněl se po starých známých ulicí, odhaloval nová zákoutí a nefalšovaně si užíval živého města, takže i když dění hry nebylo zcela prvotřídní, jako nová motivace pro hraní GTA IV posloužilo dobře. 70%

Druhý datadisk, The Ballad of Gay Tony, už vrací požitek z GTA do první platinové ligy. Akurátně rozvinutý příběh se zajímavými postavami, vtipnými momenty, spousta zajímavostmi a dejme tomu i jistou dávkou „přirozenosti“ – jednoduše na datadisk do akční hry špička... Ačkoliv hlavní náplní misí v GTA bude vždy ježdění po městě a střílení, líbí se mi, jak z toho The Ballad of Gay Tony vymačkává maximum, občas se projedete po vodě, občas budete bojovat v interiérech a překvapivě hodně se budete pohybovat i vzduchem. Tím se dostávám k jednomu z doposud nejzábavnějšímu vedlejšímu úkolu – skákání s padákem z vyznačených míst ve městě. Prosté, ale úžasné, jen tak se proletět, prohlédnout si město z vrchu a pak ještě stylově přistát na jedoucím náklaďáku... Dokonce i řada jednoduchých činností, jako je „manažerování“ klubu, nebo domlouvání vaší ex, mě upřímně bavily, a tudíž dávám lepších 85%...