V LostandDamned je to nejhorší co se dá v GTA sérií najít. Mise naprosto bez nápadu, ve všech stačí jen někam dojet a tam to vystřílet. Ale to nevadí, protože jak jsme se od herních pisálků dozvěděli s příchodem čtvrtého dílu, GTA je hlavně neuvěřitelně dospělá hra s příběhem hodným těch nejvyšších ocenění. Pod vlivem tak mocného podkuřování se v Rockstaru vydali tvořit. A bylo to hrozný. Postavy jsou parta otravných buzerantů v čele s čůrákem Johnym, které prožívají drsnou ale zároveň srdceryvnou pohádkou o přátelství, které nemůže trvat věčně. Trýznivý souboj mezi loajalitou a zdravým rozumem. Ale tady se to vážně nepovedlo a celý je to jen jeden velký blábol. Nevím, zda autoři chtěli, abych se nemohl rozhodnout kterou postavu zaškrtit dřív. Dementního vyfetlýho šéfa se sebevražednými sklony co se právě vrátil z lochu nebo Johnymu co v jeho nepřítomnosti vedl gang, ale motorkařinu si představuje jen jako nudnou fachu? Fakt štěstí, že je tam přibalená ještě ta další hra.

V Gay Tonym je po dlouhý době zas to nejlepší co se dá v GTA sérii najít. Konečně se vrací zábavné postavy, v čele se samotným Tonym, který je zároveň asi nejuvěřitelnější postava ze všech dílů. I když je některá postava tlačená do karikatury tak to nikdy nepřesáhne únosnou mez, což je věc v novém GTA nevídaná. Yusuf Amir je zábavnej týpek a když mi v poslední misi přiletěl na pomoc, tak to byl skvělý zážitek. Mise jsou řádně ulítlé a trochu přitvrdila i jejich obtížnost. Ta dá vzpomenou i na stará GTA, protože některé úkoly si zopakujete hlavně kvůli nejasnému cíli nebo zápasení s ovládáním. Hře hodně prospívá i střídmá délka (dohráno za 17 hodin), takže se děje pořád něco nového. Nová postava v příběhu, nová zbraň (která potěší svou účinností), nebo konečně zase dostanete tolik žádaný padák. Tahle hra bohatě vynahrazuje dva předchozí nepovedené pokusy o zábavný sandbox.