Bardův příběh je tak trochu oříšek.
Na jednu stranu je to minimalistické RPG, které vám nedovolí sáhnout do inventoráře, osekává rozhovory na minimum, při přechodu na vyšší úroveň zvyšujete jen základních 6 statistik a občas nějaký ten "perk". Na stranu druhou je to konzolovitá rubačka s vylepšováním vybavení a postavy, základními dialogy a schopným příběhem.

Jak bych to shrnul já?
Bard's tale je jedno z nejlepších hack and slash rpgček, stavící na hlavu Diabla a spol promakaným příběhem, questy a ovlivňováním světa nikoliv pouze ostřím zbraní.

Na čemže ta hra staví? Na humoru a klišé.
Humor BT není pro každého. Člověk, který nutně potřebuje vysoce intelektuální humor, si BT neužije. Na stranu druhou, si Bardí humor neužije ani člověk, jemuž postačí humor fekální prostřídaný údery do hlavy.
Bard je totiž solidní parchant, který neustále trpí potřebou něco cynicky/sarkasticky/ironicky komentovat. Většinou i v případech kdy o to nikdo nestojí. Lépe však, právě v těch případech.
Teď k tomu klišé (zde se pokřižujte). Neexistuje snad žádné fantasy klišé, které by se v BT neobjevilo. Záchrana princezen, hledání tří klíču u tří strážců ve třetích patrech třech věží, úvodní quest likvidace krysích škůdců ve sklepení hospody. Všechno. Všecičko.
A pak, kdykoliv nastane něco takového, co se vám už tisíckrát stalo v jiných rpgčkách, a bard to nějak trefně ohláškuje či ten quest dopadne uplně jinak, nejlépe totálně naopak. K plnému ocenění je ovšem jistá míra znalosti RPG žánru, ale co už s tím.

Co se soubojů týče, bard má na výběr z několika (málo) zbraní - Luk, meč se štítem/dýkou, obouručák a řemdih. Tečka.
Bard v rpg nikdy nebyl považován za extra kydliče a tady to není vyjímka. Takže o co tu jde? Bard je muzikant vládnoucí magií hudby. Tutíž - na pomoc si přivolává bytosti. Na začátku mí místo jen ja jednoho, ale později jak nachází/nakupuje lepší a lepší hudební nástroje, tak sebou může táhnout větší a větší bandičku.
Obyčejnou krysku pak třeba updatuje vorpal rat (něco jako zajíček z Monty pythonovic Grálu), elektrický pavouček, víla, která funguje jako lucernička + oslepuje nepřátele, přestárlý dobrodruh - starý neustále drmolící dědek s holí, který likviduje nastražené pastí tím, že je sám pustí, pak ještě různí bíjci, čarodějnice - stará tlustá černoška pobrukující písničky Tiny Turner, která vás léčí...

Co se těch osekaných rozhovorů týče - máte jen dvě možnosti odpovědi. Buď přívětivou, nebo drzou. A to ještě klikáte jen na ikonky, takže netušíte co z barda vypadne za perlu. A že to jsou občas řádné věci. Vysvětlovat, že různý přístup má na různé lidi různé účinky. Takže kdy jste na jednoho drzí, tak s vámi nich chtít nebude, další vás bude hnát od čerta k ďáblu a pak se vám vysměje a jiný zase dovede ocenit prostořekost a dá vám to vlastně zadarmo.

Ale teď už vrychlosti - musím ocenit jistou nelineárnost postupu ve hře, případné extra dungeony, pokud o ně stojíte, hádky mezi Bardem a Vypravěčem, finální koncovou volbu, která mezi dobrem a zlem vám umožňuje i se na všechno vykašlat, nechat to plavat a jít chlastat, vždyť ti nemrtví jsou vlastně docela fajn.

A hudbu. Hudba je naprosto parádní, popěvky vtipné, trefné a zpracované jako karaoke, přičemž Bard ani jednou nezapěje. Soundtrack je na stránkách tvůrců uvolněn volně ke stažení - rozhodně doporučuji.