Typická koridorová střílečka s řadou skriptů připomínající nejvíce Half-Life, to je Gunman Chronicles. To by ale samo o sobě k nápadité kampani nestačilo a proto to zachraňují propracovaný systém zbraní, roztodivní nepřátelé a cestování po cizích planetách. Protnuté pár animačkami, zajímavým příběhem a častým střídáním prostředí. Ve výsledku má tak hra stále něco do sebe a zabaví i při opakovaném hraní.
Já ji dohrál třikrát, poprvé v základní verzi v roce 2004, podruhé se Steam patchem o pár let později (2007) a potřetí na jaře 2010, opět ve Steamu a musím říct, že nejvíce Gunman exceloval grafickou stránkou. Jenž ukazovala známý engine v celé své kráse, a i po letech přesvědčila kvalitními texturami a jejich rozmanitou škálou. Což se projevovalo pestrou paletou barev, až oční důlky přecházely. Zmíněný patch vylepšil řadu věcí. Např. přidal detailnější textury, vlastní menu, vysoce kvalitní herní soundtrack v MP3 a úrovně z dema integroval přímo do plné verze.
Atmosféra se mi nejvíce líbila v epizodě s Dinosaury a později v kaňonech s vojáky. Sem tam přišlo zpestření v podobě nějakého toho úkolu, jak se dostat dál nebo souboj s bossem. Byla zde dokonce i možnost si zajezdit v tanku a použít do něj palivo, nicméně tato vychytávka nebyla zpracována zrovna nejlépe. A to z dvou důvodů, krátké výdrže kanystru a nezničitelnosti tanku. Celkově ale jízda a střílení z něj bylo zpracováno bezchybně. Občas to narušovaly jen časté zastávky, marné nebylo ani zjištění, že opačným směrem při jízdě zpět šlo dojet až do místa kde byl tank předtím zaparkován. Opětovná a plynulá jízda napříč několika úrovněmi poté trvala reálných šest minut.
Plně konfigurovatelnými zbraněmi a intuitivním ovládáním patřila tato 3D akce v době vydání na špici a drží se na ni pořád. Efekty jimiž zbraně při střílení hýřily byly rovněž pěkné a zamezovaly tomu aby se hráč nudil. Kladů by se našla ještě spousta, třeba solidní reakce vojáků při útočení, kooperace při soubojích, lezení po stromech, možnost si postaru vybrat z tří dostupných obtížností a pokochat se povědomým začátkem s precizně zvládnutým tutoriálem.
Já ji dohrál třikrát, poprvé v základní verzi v roce 2004, podruhé se Steam patchem o pár let později (2007) a potřetí na jaře 2010, opět ve Steamu a musím říct, že nejvíce Gunman exceloval grafickou stránkou. Jenž ukazovala známý engine v celé své kráse, a i po letech přesvědčila kvalitními texturami a jejich rozmanitou škálou. Což se projevovalo pestrou paletou barev, až oční důlky přecházely. Zmíněný patch vylepšil řadu věcí. Např. přidal detailnější textury, vlastní menu, vysoce kvalitní herní soundtrack v MP3 a úrovně z dema integroval přímo do plné verze.
Atmosféra se mi nejvíce líbila v epizodě s Dinosaury a později v kaňonech s vojáky. Sem tam přišlo zpestření v podobě nějakého toho úkolu, jak se dostat dál nebo souboj s bossem. Byla zde dokonce i možnost si zajezdit v tanku a použít do něj palivo, nicméně tato vychytávka nebyla zpracována zrovna nejlépe. A to z dvou důvodů, krátké výdrže kanystru a nezničitelnosti tanku. Celkově ale jízda a střílení z něj bylo zpracováno bezchybně. Občas to narušovaly jen časté zastávky, marné nebylo ani zjištění, že opačným směrem při jízdě zpět šlo dojet až do místa kde byl tank předtím zaparkován. Opětovná a plynulá jízda napříč několika úrovněmi poté trvala reálných šest minut.
Plně konfigurovatelnými zbraněmi a intuitivním ovládáním patřila tato 3D akce v době vydání na špici a drží se na ni pořád. Efekty jimiž zbraně při střílení hýřily byly rovněž pěkné a zamezovaly tomu aby se hráč nudil. Kladů by se našla ještě spousta, třeba solidní reakce vojáků při útočení, kooperace při soubojích, lezení po stromech, možnost si postaru vybrat z tří dostupných obtížností a pokochat se povědomým začátkem s precizně zvládnutým tutoriálem.
FlatOut: Ultimate Carnage
Pro: Hezká grafika, rozličné režimy zbraní, atmosféra a patch umožňující hrát i ve widescreen rozlišení.
Proti: Koridorovost, nezničitelný tank a kratší herní doba.