Tlukot srdce ve zpomaleném režimu, prostřihy ze hry! Temné a drsné intro, jak má být. Pokaždé, když jsem spouštěl prvního Maxe, intro mě ihned naladilo na danou atmosféru a od hry jsem tudíž nemohl čekat nic jiného.

S příchodem třetího pokračování jsem se rozhodl oprášit první dva díly, abych navazál ihned trojkou. Po těch letech, co jsem prvního Maxe nehrál, uběhla dlouhá řada let (jedna z prvních her, kterou jsem kdy dohrál). Tudíž jsem čekal opravdu peklo! Dostavilo se! Oldchoolová hratelnost mne ihned chytla za krk a lomcoval se mnou, až do úplného konce titulků.

Příběh poldy, jenž jde za pomstou a jeho cesta je lemována desítkami ... spíše stovkami mrtvol si mě dokázala získat i po té době. S radostí jsem sledoval komiksová okénka, jenž hru trošku ozvláštnila a přidala ji zajímavý nádech. Max Payne svým neotřelým zpracováním prostě předběhl svou dobu minimálně o pět let, ani graficky se v dnešní době nemusí vůbec za nic stydět. Stejně tak interakce s prostředím, kterou by mohla leckterá hra v dnešní době závidět! I Bullet-time se dneska začíná poměrně rozšiřovat :)

Max Payne mne překvapil i po tolika letech a konečně ho můžu i adekvátně ohodnotit. Je to hra, která si zaslouží pozornost už jen za to, že je tak osobitá. Široký zbrojní arzenál schovávající se pod Maxovým kabátem, žádné checkpointy a absence titulků ve hře jsou jen drobnými neduhy na jinak vyjímečné a parádní hře! Protože příběhové hry ze třetí osoby jsou to, co mám ze všech žánrů nejradši. Proto Max Payne patří k mým TOP herním hrdinům!