Byla jedna hra, trávil jsem u ní hodiny, hodiny v podstatě nekonečné zábavy. Sledoval jsem své vláčky, jak dováží dobytek a ocel, jak lid po stovkách stojí na nádraží, aby se svezl mým expresem, aby následně mohli být převezeni autobusy, se značkou mé společnosti, ve městě, kam potřebovali. Vzpomínám jak jsem podplatil jisté městečko, abych mohl vést svůj tunel pro novou železnici. Jak jsem zbohatl a odkoupil konkurenci. Mohl dělat vše, co se my zlíbilo a přitom vzpomínal na těžké začátky, kdy jsem začínal s jednou lokomotivou a s jedním vozem a šetřil každý dolar. Tu hru jsem zbožňoval a vlastně ji zbožňuji dodnes. Jen jedna věc mě na hře nehorázně štve, ty milióny byly pouze virtuální.