Dark Colony je jednou z prvních strategií do kterých jsem se (svého času) vážně zažral. Začalo to tuším někdy ve třetí třídě, kdy si spolužák z lavice začal do sešitu kreslit podivné roboty a ještě podivnější obludy. Když mi řekl o co jde, měl jsem okamžitě zájem a hru mi dokonce na nějaký ten pátek půjčil. Netrvalo dlouho a už jsme si kreslili do sešitu oba.
V té době pro mě strategický žánr existoval pouze v podobě budovatelské strategie Knights & Merchants a DC pro mě bylo takovou malou revolucí. Zde opravdu nebudujete složitou ekonomiku, neděláte cestičky od mlýnu k pekárně a nepřemýšlíte kolik má mít farma obilných políček. Zde existuje jen jediný zdroj bohatství, moci a síly. Těžba tohoto cenného pramene, který připomíná vyvěrající lávu z malé sopky, probíhá velmi primitivním způsobem a zjednodušeně se dá říct, že kdo dokáže obsadit a udržet víc sopiček (ne, to není sprosté slovo) má vyhráno. Ale zas tak jednoduché to mít nebudete.
Hra obsahuje dvě kampaně za obě frakce a také velmi podařený multiplayer, bez kterého by bylo DC sotva poloviční hrou. Každý hráč začíná se svou málo rozvinutou bází poblíž alespoň jednoho pramene. Hlavně na začátku hraje prim rychlost s jakou dokážete získat pro sebe další prameny. Od toho se začne odvíjet vaše strategie při budování základny, tvorby jednotek a také jejich upgradu. Co se týče jednotek, výběr už nemůže být lepší. Často budete váhat nad tím jestli a co momentálně koupit a nebo radši ještě šetřit na silnější jednotku. Další výhodou MP je voba rychlosti těžby, pokud se vám standartní zdá příliš rychlá či pomalá, není to problém změnit a uzpůsobit si tempo hry.
Síla tohoto titulu je i dnes stále hlavně v multiplayeru, který svou jednoduchou hratelností a přitom silným důrazem na promyšlenou taktiku má pořád co nabídnout. Ačkoliv mi Dark Colony rozšířilo obzory a do značné míry ovlivnilo můj pohled na strategické hry, nikdy mi tento styl hraní tak úplně nesedl. Když máte jednou rádi pomalé budovatelské strategie, těžko se přizpůsobíte těmhle rychlovkám - proto "pouze" 75%.
V té době pro mě strategický žánr existoval pouze v podobě budovatelské strategie Knights & Merchants a DC pro mě bylo takovou malou revolucí. Zde opravdu nebudujete složitou ekonomiku, neděláte cestičky od mlýnu k pekárně a nepřemýšlíte kolik má mít farma obilných políček. Zde existuje jen jediný zdroj bohatství, moci a síly. Těžba tohoto cenného pramene, který připomíná vyvěrající lávu z malé sopky, probíhá velmi primitivním způsobem a zjednodušeně se dá říct, že kdo dokáže obsadit a udržet víc sopiček (ne, to není sprosté slovo) má vyhráno. Ale zas tak jednoduché to mít nebudete.
Hra obsahuje dvě kampaně za obě frakce a také velmi podařený multiplayer, bez kterého by bylo DC sotva poloviční hrou. Každý hráč začíná se svou málo rozvinutou bází poblíž alespoň jednoho pramene. Hlavně na začátku hraje prim rychlost s jakou dokážete získat pro sebe další prameny. Od toho se začne odvíjet vaše strategie při budování základny, tvorby jednotek a také jejich upgradu. Co se týče jednotek, výběr už nemůže být lepší. Často budete váhat nad tím jestli a co momentálně koupit a nebo radši ještě šetřit na silnější jednotku. Další výhodou MP je voba rychlosti těžby, pokud se vám standartní zdá příliš rychlá či pomalá, není to problém změnit a uzpůsobit si tempo hry.
Síla tohoto titulu je i dnes stále hlavně v multiplayeru, který svou jednoduchou hratelností a přitom silným důrazem na promyšlenou taktiku má pořád co nabídnout. Ačkoliv mi Dark Colony rozšířilo obzory a do značné míry ovlivnilo můj pohled na strategické hry, nikdy mi tento styl hraní tak úplně nesedl. Když máte jednou rádi pomalé budovatelské strategie, těžko se přizpůsobíte těmhle rychlovkám - proto "pouze" 75%.
Loot Hunter
Pro: hratelnost, atmosféra, zpracování, videa, jednotky, upgrade, dvě kampaně, multiplayer!
Proti: strach z nadcházející noci :)